Proti všem
A tím se dostáváme k nejsmutnějším kapitolám Janova života. Kdyby šlo jen o ztrátu podniků v Československu, jakkoliv to nebyla malá hodnota v penězích i emocích, zřejmě by se otřepal a pokračoval dále s neztenčeným elánem. Ale to, že se k nepřátelům přidali i jeho blízcí, ho nakonec zlomilo.
Šéfem
Dvanáctý červenec roku 1932 se stal dalším mezníkem v Janově životě. Tomáš, který nebyl zvyklý čekat, dal pokyn pilotovi, aby vzlétl do mlhy. Zanedlouho po startu se letadlo zřítilo. Zakladatel podniku byl mrtev.
E. E. Kisch v již zmíněné reportáži popsal, jak se prý Jan okamžitě ohlásil do telefonu "Zde šéf" a objednal si auto na letiště. A všichni kolem to prý považovali za rouhačství.
Ve skutečnosti se nejdříve podepsal za správu závodu pod vyjádření pro dělníky, spolu s Dominikem Čiperou. Účelem tohoto prohlášení bylo zamezit panice. Závod byl tak spjat s jménem Tomáše Bati, že se okamžitě objevily obavy z krachu. Dokonce i ministerský předseda Udržal letěl okamžitě do Zlína, aby se přesvědčil, že firma pokračuje v práci.
Sbírání zkušeností
Kniha "Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše" vznikla tak trochu na objednávku potomků Jana Bati. Neznamená to však, že by byla tendenční. Miroslav Ivanov je zkušený autor literatury faktu a svá tvrzení důsledně dokládá. Právě proto je jeho kniha silným čtením. Jak napsal v předmluvě Jiří Pernes, čtenáře se po přečtení knihy zmocní smutek, když si uvědomí všechny ty promarněné příležitosti, o něž byli naše země a její obyvatelé ochuzeni. Tragédie Jana Bati totiž není jen jeho osobní věcí. Lze na ní ilustrovat jak bezskrupulóznost komunismu, tak malost mnoha "velkých" lidí. Až se zdá, že čtyřicet let následující nesvobody logicky vyplynulo i z chování těch, kteří po bolševické totalitě nijak netoužili.
Opomíjeným faktorem je také vážnost porad. Zmínil jsem se o tom, že se u Bati dbalo, aby účastníci byli nejen upraveni, ale dokonce svátečně oblečeni. Snad se to zdá být zbytečné a dokonce směšné, ale takové nařízení mělo svůj význam. Povyšovalo poradu nad běžnou práci, dávalo jí ráz výjimečné a důležité činnosti. To už samo o sobě stimulovalo účastníky, aby byli řádně připraveni a nejen v oblečení "na výši".
Na druhou stranu, jak vzpomínají účastníci těchto konferencí, samotné jednání nebylo nijak úzkostlivě formální a v obsahu a vyjádření šlo vždy o výsledek. Bohužel v některých firmách dnes fungují krajní přístupy: buď jsou porady od začátku do konce formální a bezobsažné, nebo panuje nepořádek a nedisciplinovanost účastníků v tričkách a sandálech.
Porady
Jak už jsem uvedl, předností Baťova systému bylo vyvážené spojení direktivního řízení a samostatného rozhodování. Zatímco v mnoha dnešních podnicích tento poměr závisí především na tom, čeho je vedoucí pracovník ochoten se vzdát (přičemž při tom myslí zejména na prestiž), u Bati byla dělící čára jednoznačně dána. Direktivně se zadával úkol, který bylo třeba vždy splnit, tedy jakási spodní hranice. Na závodech, dílnách a dalších celcích i jednotlivcích pak bylo nalézt optimální cesty, jak tyto úkoly nejen splnit, ale také překročit, protože na tom byly závislé odměny (viz samospráva dílen). Přikazovalo se tedy, co je třeba udělat, ale lidé měli relativní volnost v rozhodování, jak to udělat.
Baťa politik
Jan Baťa byl údajně hned dvakrát vážně varován před zhoubnou mocí politiky. Jednou to byl slovenský páter Hlinka, kdo ho při osobní rozmluvě nabádal: "Strážte sa politiky!" A podobně se vyslovil i americký obchodník Edward F. Filene: "Vaši práci, vaše dílo může podlomit jen jedno, pan Baťo, a to je politika."
Kniha Jana Bati Těžké časy popisuje období zhruba mezi anšlusem Rakouska a autorovou emigrací do USA v červenci roku 1939. Podtitul sice říká, že jde o "román z průmyslového života", ale stejně tak bychom ji mohli označit za poutavou literaturou faktu. Jan Baťa je dobrý vypravěč a rozhodně jej nelze označit za pouhého grafomana, jak jeho literární projev i dnes občas vnímán. Vždyť ani nijak nevyužil svého postavení a většina jeho děl dodnes čeká na vydání.
Dlouhá léta byl Jan Antonín Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati a jeho nástupce ve slavném obuvnickém podniku, přinejmenším přehlížen. V horším případě - a to je bohužel častěji - pak považován za budižkničemu a darebáka. Zasloužila se o to nejen komunistická propaganda, ale také konkurence a v neposlední řadě i blízcí příbuzní.
Jan Antonín Baťa byl stejně schopným šéfem jako jeho nevlastní bratr
Nechci Janu Baťovi křivdit, ale posuzovat jeho schopnosti jen z toho, že podnik fungoval dobře i po smrti nevlastního bratra, je poněkud zavádějící. Je ovšem také obtížné srovnávat ho s člověkem, který byl už za svého života označován jako "geniální podnikatel".
Tomáš Baťa byl nelítostný vykořisťovatel
Sám Tomáš Baťa se přiznal, když vzpomínal na své začátky, že chtěl původně podnikat jen dočasně, aby si vydělal na statek, kde by žil podle tolstojovských idejí. Jeho sociální cítění se nemohlo smířit s chápáním továrníka coby krutého vykořisťovatele dělníků.
Cesta, kterou později nastoupil, byla tedy jakýmsi kompromisem. Na jedné straně přísně řízení podnik, v němž byla kázeň považována za jednu z nejdůležitějších hodnot, na druhé straně sociální výhody, o nichž se většině zaměstnanců v celém Československu mohlo jen zdát.
* Aktuální komentáře
11 týdnů 1 den zpět
11 týdnů 6 dnů zpět
28 týdnů 2 dny zpět