Intuitivní marketing

Opakované průzkumy v České republice ukazují, že největším strašákem je ztráta zaměstnání. Samozřejmě, protože zadlužený zaměstnanec vnímá propuštění úplně jinak než člověk s úsporami. Ten si totiž může dovolit v klidu hledat jinou práci, bez obav, jak zaplatí hypotéku, splátku kreditní karty, leasing automobilu a půjčku na televizi.

Existují nějaké možnosti, jak se z tohoto kruhu závislosti na půjčených penězích dostat? Určitě ano, v každém knihkupectví najdete celé regály knih, pojednávajících o investování, podnikání "po práci" a dalších možnostech. Podstatou všech těchto návodů je jednouchá zásada: "neutrácet, investovat".

Jestliže si tedy na hypotéku koupíte dům a na leasing auto, zabředáte pouze hlouběji do dluhů. Je to majetek, který nevydělává, naopak vyžaduje další peníze. A především si vás drží jako rukojmí - uděláte všechno pro to, abyste nepřišli o mzdu nebo jiné příjmy.
Jak se ale mohu obejít bez střechy nad hlavou, bez auta? To je první myšlenka, která napadne čtenáře těchto příruček. Samozřejmě to jde. Můžete prozatím bydlet v nájemním bytě, zatímco váš dům, výhodně pronajatý, "sám" splácí hypotéku. Auto si místo leasingu můžete dlouhodobě půjčit. V případě problémů se dá ze dne na den beze ztráty vrátit nebo vyměnit za menší.

Možná se budete divit, že jako příklad použiji mistra Kondelíka. Tento hrdina knihy Ignáta Hermanna je spíše vydáván za odsouzeníhodný symbol měšťáctví a malosti. Zajímavý je však jeho přístup k majetku, jak ho spisovatel popsal. Zřejmě v té době nebyl nijak výjimečný, takže je chybou se nad ním dnes pošklebovat s odkazem na jiné časy.
Mistr malíř Kondelík si za své úspory pořídil dům na Vinohradech, ale sám zůstal v pronajatém bytě. Měl tak zajištěné klidné stáří, až skončí živnost. Kolik dnešních živnostníků a podnikatelů takto uvažuje? Museli bychom se tolik strachovat o výši svých budoucích důchodů, kdyby nám i v penzi naše investice vydělávaly tolik, abychom se nemuseli nijak omezovat?

Žijeme -li ovšem na dluh, není kde brát peníze na investice. Kreditní karta má tu nevýhodu - jak si už všimli mnozí, zejména američtí autoři - že ať vám limit zvýší jakkoli, vždy všechny peníze utratíte a horko těžko je budete splácet. Příležitost dělá zloděje, říká české přísloví. A tak často kupujeme "nezbytné" věci, které za velmi krátkou dobu odložíme, žijeme si nad poměry a nevnímáme, že se tím stáváme závislí na "zářných zítřcích". S touto myšlenkou se pak oddáváme pošetilému snění, že jednou… A když nás dostihnou zítřky méně optimistické, je obvykle pozdě.

Cílem každého člověka, který se chce dobrat bohatství, by tedy mělo být omezení života na dluh. Zejména v osobní rovině je dobré se vymanit ze všech půjček, kreditních karet a dalších zátěží. Ale jde to i v podnikání. Tomáš Baťa, poté, co třikrát málem kvůli dluhům zkrachoval, se rozhodl dále si nepůjčovat. Dokonce i svým dodavatelům platil hotově při dodání. A úspory zaměstnanců, které firma spravovala, byly striktně odděleny od podnikání.

Žít na dluh je pohodlné. Můžete si všechno dopřát hned, není třeba se namáhat, nemusíte na nic čekat. Aniž si to však uvědomujete, stáváte se otrokem půjček, které vás pak spolehlivě zpacifikují. V určité chvíli zjistíte, že je lépe neriskovat hledáním příležitostí, jak si podstatně více vydělat, a raději svěříte malý růst svých příjmů péči odborů. Budete volit strany, které vám slíbí peníze navíc (jen tak zadarmo, vždyť zdroje jsou) a protože ani takto se krizím nezabrání, prožijete svůj život v neustálém strachu.

Nečekejte tedy, až to rozhodnou politici nebo se změní nálada ve společnosti. Bohužel podle Paretova pravidla dá vždy nějakých 80% lidí přednost pohodlí půjček, aniž by se příliš starali o budoucnost (v přesvědčení, že to má za ně dělat stát). Chcete-li však být úspěšní, musíte svůj život řídit sami a sami za něj nést odpovědnost.