Je to šílené. Polovinu všeho zboží nakupujeme ve slevě. Obzvlášť silně to pociťují supermarkety a hypermarkety řetězců. V místním malém Tescu jsem jen v oddělení čerstvé zeleniny a ovoce napočítal 21 slevových akcí. Jde o nemoc, která oslabuje celý maloobchod. A nástroje, od kterých si obchodníci slibovali zlepšení, jak se zdá, nefungují. Kromě jednoho.
"Já ti nevím, co je to za dobu. Zákazníků ubývá a každej by chtěl nakupovat nejmíň zadarmo." Honza Novotný, majitel prodejny potravin, si mi hořce stěžoval nad pivem. Už třetím. "Nejlíp by zabralo, kdyby všechno bylo v akci. Ale copak to jde?" Namítl jsem, že jsou obchody, kde žádné akce nemají. Včetně takových, které se té jeho prodejně, co se týče sortimentu, podobají. "To bych chtěl vidět," pravil skepticky.
V prodejně nábytku bylo šero a prázdno. Tedy až na Lukáše Břízu, majitele tohoto podniku, a mě. Lukáš se mi už hodnou chvíli svěřoval se svým zklamáním. "Myslel jsem, že když je prodejna na dobrém místě, kudy chodí spousta lidí, že to bude mnohem lepší. A tak jsem souhlasil i s vysokým nájmem. Ale sám vidíš, jak to je." Rozhlédl jsem se kolem. "Máš tady tmu," konstatoval jsem.
"Řeknu ti, Mařko, že něco takového se mi ještě nestalo." Kamarádka Eva se naklonila až k majitelce obchodu. "Když jsem se před chvíli ptala tvé prodavačky, té mladé blondýny, kde tě najdu, tak víš, co mi řekla? Prý se nestará, kde pořád lítáš. Chápeš to?" Marie se bránila: "Ale to jí možná jen tak ujelo. A proč jsi vlastně přišla?" Eva pokrčila rameny. "Jak myslíš...
"Kde tu prosím máte sóju?" ptám se prodavačky v supermarketu, která zrovna rozbaluje zboží. "V regálu zdravé výživy," odpovídá. "Tam už jsem byl a nic jsem nenašel," reaguji. "Tak jste se asi špatně díval," odsekne prodavačka. "A můžete mi to tedy ukázat?" nedám se odbýt, vždyť regál je odtud jen pár kroků. "Ne, vidíte, že tady mám jinou práci!"
Připomnělo mi to jinou prodavačku...
