Věrnostní karty zvyšují tržby prodejny
Možná si myslíte, že zákazníci ani nevědí, jaké věrnostní karty mají v peněžence, natož aby je používali. Majitelé prodejen často říkají: "Já žádné věrnostní karty nepoužívám." A domnívají se, že stejně uvažují jejich zákazníci. To je běžný klam podnikatelů, přesvědčených, že znají postoje zákazníků. Jeden obchodník dokonce odmítal zavést platbu kartou, protože nemá rád moderní technologie. A tak dlouho se přesvědčoval, že nakupující to vidí stejně, až musel zavřít. Ránu z milosti mu pak dala EET, protože ta se bez elektroniky neobejde.
Kdysi jsem v jednom městečku čekal půl hodiny ve frontě před poštovní přepážkou, abych se nakonec dozvěděl, že jsem se měl postavit k vedlejšímu okénku. "Vždyť to tu nikde není napsané," bránil jsem se. "Tady to přece všichni vědí," odbyla moji námitku úřednice.
"Nechcete naši věrnostní kartičku?" zeptala se mě prodavačka. A vytáhla zpod pultu kousek tvrdého papíru. "Při každém nákupu vám dám razítko a po desátém razítku dostanete slevu." Shodou okolností jsem si ten den přečetl ve zprávách, že Lidl testuje zcela nový věrnostní systém, založený na využití chytrých telefonů, který bude každému zákazníkovi nabízet jeho osobní výhody. Nakupující se tak v prodejnách setkává s dávnou minulostí i blízkou budoucností. Není potřeba dlouze přemýšlet a hádat, čemu dá přednost. Mobil kartičky zaručeně porazí. 
Podle studie GfK Shopper Typology se čtvrtina zákazníků řídí při nakupování hlavně zvykem. Prostě sáhnou po tom, co nakupují vždy. Zajímavá je i informace o lidech, které nakupování moc nebaví. Je jich 14 procent a obvykle mají vysokou kupní sílu. Takoví zákazníci budou pravděpodobně pošilhávat po internetových obchodech a jakmile to pro ně bude výhodné, utečou vám tam. Když to sečteme, máte přinejmenším 40 % zákazníků, na které můžete aktivně působit a zvýšit tak své tržby nebo posílit jejich věrnost a podnítit je k opakovaným nákupům. 
Ten den jsem nakupoval ve dvou obchodech. Na poslední chvíli. V tom prvním mi dávala prodavačka najevo, že ji zdržuji od úklidu. A když jsem se pak ještě vrátil, protože jsem si vzpomněl na něco nezbytného, byla už vyloženě nepříjemná. Ve druhé prodejně, kam jsem pak dorazil po zavírací hodině, mě paní přivítala s úsměvem a uklidňovala mě, že nemusím spěchat. A ještě mi pak návdavkem s úsměvem popřála pěkný zbytek dne. Asi nikoho neudiví, že místo té první prodejny budu hledat náhradu, kdežto do druhé se rád vrátím.