Jak být skutečně pro všechny zákazníky - 2
V minulém díle jsme si ukázali, že překážkou k navýšení tržeb v prodejně jsou stereotypy. Někteří obchodníci pořád vidí v seniorech chudáky, kteří sotva dají dohromady drobné na tři rohlíky. V mládeži zase děti, které se spokojí s laciným lízátkem. Skutečnost je však jiná. Lidé ve věku 50 a více let dnes disponují 70 % peněz určených na nákupy. Mladí jsou náročnými zákazníky, kterým nedělá problém připlatit si za kvalitu. Proto jsem vám už v předchozím článku dal pár rad, jak toho využít. Teď k tomu přidávám další tipy na zvýšení tržeb i spokojenosti zákazníků.
"Já jsem tu pro všechny," řekl mi majitel prodejny s potravinami. "Nikomu nedávám přednost." A když jsem se zeptal, proč má tolik laciného zboží a akcí, odpověděl, že lidé nemají peníze. A to v době, kdy jsme se už vzpamatovali z krize a zákazníkům se obnovila chuť nakupovat a utrácet. Přesto v nich viděl chudáky, kteří musí ušetřit na rohlíku. Není divu, že potom skoro nic nevydělával, škudlil na platech prodavaček a vybavení prodejny. Buď přijde nová krize, která mu dá zapravdu, nebo mu ti lepší zákazníci utečou. Či změní přístup a udrží je. 
Jedním z trendů, které můžeme v oblasti tradičního obchodu vidět, je přebírání malých prodejen Vietnamci. Tam, kde se český podnikatel neuživí, tito obchodníci přežijí. Nechme teď stranou otázku, jestli to není zapříčiněné tím, že i v době EET dokáží ulít tržby, ale podívejme se na jiné faktory. Třeba ten, že Vietnamci mají otevřeno déle než tradiční obchodníci a na chodu prodejny se podílí celá rodina. Mají však i slabiny. Když přišla informace, že převezmou pár prodejen na severu Čech, zákaznice si postěžovaly, že si teď nebudou moci s nikým promluvit. 
Mluvit o pohodě, to možná zní trochu nezvykle, protože s podnikáním máme většinou trochu jiné zkušenosti. Honička od rána do večera, neustálý stres, obavy, že nebude na zaplacení toho nebo onoho a do toho ještě jedna kontrola za druhou a hromady papírů. Je vůbec možné za těchto podmínek mluvit o tom, že budete podnikat v pohodě a s radostí? Ano, je. Protože příčinou všeho stresu a nepohodlí je zkušenost, že ať děláme, co děláme, vždycky se nakonec objeví něco, co nám radost pokazí. Od konkurence po úřady. Jak tedy z toho ven? 
Obchodní zástupce německého výrobce kávovarů Melita se z Vídně vracel hluboce zklamaný. Neprodal ani kousek. "Vídeňané chodí do kavárny," poučili ho místní obchodníci o zvycích panujících v hlavním městě císařství. Cestoval přes Prahu, a tak spíš, než že by očekával nějaký úspěch, chtěl se alespoň zbavit vzorků, aby je nemusel vláčet nazpátek, a zastavil se u Neffa. Ten si strojek prohlédl, nechal se poučit o jeho funkci a nakonec řekl: "Uvidíme". Sotva se zástupce po příjezdu dostal do kanceláře, čekal tam na něj dopis: "Pošlete další, nemáme co prodávat!"