Příběhy podnikatelů: Prodejna se smajlíkem na štítu
"Já ti nevím, co je to za dobu. Zákazníků ubývá a každej by chtěl nakupovat nejmíň zadarmo." Honza Novotný, majitel prodejny potravin, si mi hořce stěžoval nad pivem. Už třetím. "Nejlíp by zabralo, kdyby všechno bylo v akci. Ale copak to jde?" Namítl jsem, že jsou obchody, kde žádné akce nemají. Včetně takových, které se té jeho prodejně, co se týče sortimentu, podobají. "To bych chtěl vidět," pravil skepticky. "Pošlu ti e-mailem kontakt na majitelku jedné takové," nabídl jsem mu. "A můžeš to vidět na vlastní oči." Poslal jsem a pro nával práce na něj zapomněl.
V prodejně nábytku bylo šero a prázdno. Tedy až na Lukáše Břízu, majitele tohoto podniku, a mě. Lukáš se mi už hodnou chvíli svěřoval se svým zklamáním. "Myslel jsem, že když je prodejna na dobrém místě, kudy chodí spousta lidí, že to bude mnohem lepší. A tak jsem souhlasil i s vysokým nájmem. Ale sám vidíš, jak to je." Rozhlédl jsem se kolem. "Máš tady tmu," konstatoval jsem. "Přece nebudu svítit, když tu nikdo není," povzdychl si Lukáš. "Ale takhle lidi na ulici vidí jen tmavé výlohy," nedal jsem se. "Myslíš, že přijdou, když je k tomu nic neláká?" 
"Řeknu ti, Mařko, že něco takového se mi ještě nestalo." Kamarádka Eva se naklonila až k majitelce obchodu. "Když jsem se před chvíli ptala tvé prodavačky, té mladé blondýny, kde tě najdu, tak víš, co mi řekla? Prý se nestará, kde pořád lítáš. Chápeš to?" Marie se bránila: "Ale to jí možná jen tak ujelo. A proč jsi vlastně přišla?" Eva pokrčila rameny. "Jak myslíš. Hlavně jsem ti ale chtěla říct, že jsem byla u toho Vietnamce, co si otevřel obchod za rohem. Má samozřejmě nižší ceny, to se dalo čekat. Ale taky víc čerstvého ovoce a zeleniny, než máš ty." 
"Kde tu prosím máte sóju?" ptám se prodavačky v supermarketu, která zrovna rozbaluje zboží. "V regálu zdravé výživy," odpovídá. "Tam už jsem byl a nic jsem nenašel," reaguji. "Tak jste se asi špatně díval," odsekne prodavačka. "A můžete mi to tedy ukázat?" nedám se odbýt, vždyť regál je odtud jen pár kroků. "Ne, vidíte, že tady mám jinou práci!"
Když se řekne, že zákazníci chodí do tradičních prodejen hlavně ze zvyku, může to znít nelichotivě. Jako by tu nebylo nic jiného, co je o návštěvě přesvědčí. Ale možná toho opravdu moc není. Jak vysvětluje Zdeněk Skála ze společnosti GfK (odborník, kterého si velmi vážím), lidé závislí na akčních slevách do tradičních prodejen často nezavítají. Míří do supermarketů řetězců. Hlavními zákazníky jsou tedy podle Skály spotřebitelé, kteří dávají přednost rychlému nákupu menšího množství zboží a pak ti, co přicházejí hlavně ze zvyku. 