Intuitivní marketing

"Aby mohl vůdce vést buddhistickým způsobem, měl by rozvíjet svůj charakter prostřednictvím uplatňování zásad pravého názoru a pravého jednání." Dalajláma k tomu v knize Cesta pravého vůdce vyjmenovává sedm charakterových rysů ideální osoby: znalost zásad a příčin, znalost cílů a výsledků, znalost sebe sama, znalost míry, znalost vhodné příležitosti a efektivního využití času, znalost organizace a znalost lidí.

Buddhistické učení předkládá nečetné výčty toho, jak se vyrovnat s problémy. V knize je uveden jeden z nich, jemuž se říká Osm světských záležitostí. Týká se našich emocí v závislosti na případech, které se nám v životě stávají, od pocitu stísněnosti při nezdaru až po pocit potěšení, když získáme slávu.

"Buddhistická tradice má na zisk velmi jasný názor. Zisk je pěkným záměrem, pokud se jej dosahuje čestným způsobem." Mluvit tedy o tom, že úkolem podniku je vytvářet zisk, je jako bychom říkali, že úkolem člověka je dýchat nebo jíst. Dalajláma je toho názoru, že poslání firmy by mělo být vymezeno spíše jako "vytváření a uspokojování zákazníků", než jako pouhé "maximalizování hodnoty pro akcionáře."

Bohatství tedy má smysl, jen pokud je správně využíváno. Jak rozmařilé plýtvání, tak hromadění si zaslouží odsouzení. Buddhisté k tomu používají kontrolní seznam, osm otázek, v nichž se zabývají jak poctivostí jeho nabytí, tak nebezpečím, že nás bohatství připraví o duchovní svobodu.

"Podniky normálně nejsou považovány za strůjce štěstí." Jistě to souvisí s častou představou, že se vlastně jedná o stroj na peníze. Touha lidí dosáhnout štěstí (ale i naplnit další potřeby emočního a duchovního rázu) je všeobecná a nezastaví se před branami firmy.

Jedním ze způsobů, jak mohou vůdci zvýšit výkony lidí, je prokazování úcty a naplňování těchto potřeb. Protože nezaměstnanost může vést k utrpení v podobě nouze, hladu a ztráty úcty druhých, nemůže se manažer rozhodovat jen podle zájmu akcionářů.

"V duchu buddhistické tradice jsme přesvědčeni o tom, že pověst firmy závisí na tom, zda do své činnosti vkládá vřelé a silné srdce." Ze zpráv o firemních skandálech je vidět, že hlavní příčinou pádu podniků bývá bažení vrcholových vedoucích pracovníků po moci, bohatství a slávě (ke stejnému závěru se dobral i Jim Collins ve svém bestselleru "Jak z dobré firmy udělat skvělou"). Opět je tedy namístě poukázat na zásadu pravého názoru a z něj vyplývajícího pravého jednání.

"Vůdčí osobnosti by měly být ostražité vůči určitým postupům, jež zvláště znepokojují veřejnost." Jsou jimi zejména podvody v účetnictví, zvyšující se nerovnost odměňování, exploatační praktiky, tržní prosazování škodlivých výrobků či porušování lidských práv a narušování životního prostředí.

"Vedení, které uznává univerzální odpovědnost, je skutečným klíčem ke zdolávání světa." Obchodní společnosti se stávají globálně integrovanými organizacemi. Takové podniky, které už ani nemají národní mateřskou firmu, nemohou své zásady firemního občanství či firemní společenské odpovědnosti uplatňovat jen někde. Na druhé straně by ale měly firmy respektovat kulturní, rasovou, náboženskou rozmanitost. Skloubit to dohromady nebývá snadné. Zde se pak projevují kvality podniku a jeho vedení.

"Pokud byste si zapamatovali po přečtení této knihy jen dva pojmy - pravý názor a pravé jednání - a udrželi je v mysli živé, zlepší se vaše rozhodování a zvýší se i vaše spokojenost s životem." To jsou slova ze závěru knihy Cesta pravého vůdce. Mimo jiné říkají, že společné dílo dalajlámy a odborného poradce není určeno jen buddhistům a sympatizantům tohoto učení, byť z jeho zásad vychází.

Kniha by neměla scházet v knihovně žádného manažera. Ne nutně proto, aby se jejími zásadami přísně řídil a provozoval podle ní cvičení. Jiný pohled je vždy přínosem, narušujícím "provozní slepotu". A protože i manažeři, tak jako všichni ostatní, touží po štěstí, a tomu brání zejména ustrnutí a zapadnutí do každodenních vyjetých kolejí, je dobré se seznamovat s tím, co může našemu snažení nabídnout výhybku.