Intuitivní marketing

Jan Antonín Baťa byl stejně schopným šéfem jako jeho nevlastní bratr

Nechci Janu Baťovi křivdit, ale posuzovat jeho schopnosti jen z toho, že podnik fungoval dobře i po smrti nevlastního bratra, je poněkud zavádějící. Je ovšem také obtížné srovnávat ho s člověkem, který byl už za svého života označován jako "geniální podnikatel".

V první řadě je dobré vědět, že Jan po Tomášovi "zdědil" nejen továrnu, ale i skvělý vrcholový management, připomeňme si známá jména jako jsou Dominik Čipera,Hugo Vavrečka, John Hoza, Antonín Cekota a další.

Známý "zuřivý" reportér E. E. Kisch popsal v jednom z poválečných článků Jana Baťu jako zcela neschopného člověka s nízkými pohnutkami. Je pravděpodobné, že tak učinil na objednávku komunistů, kteří prahli po majetku firmy. Jaké byla ale skutečné schopnosti následníka Tomáše Bati?

Často se zmiňuje, že nesupěl při zřizování pobočky v Americe. Nebyla to tak docela jeho vina. Ocitl se na nesprávném místě v nesprávnou dobu - tehdy totiž vrcholila hospodářská krize, která Spojené státy zasáhla zvláště tvrdě, a Janovi byla necelých dvacet let. Přesto mu to Tomáš tvrdě vyčítal a na nějaký čas se oba bratři rozešli. Jan se po čase vrátil, zejména proto, že v Londýnské pobočce pracovala dcera rodinného lékaře Mája Gerbecová, kterou si později vzal.

Druhou roztržku způsobilo bydlení. Jan se odmítl nastěhovat do domu, který mu vyčlenil jeho bratr a začal si stavět luxusnější příbytek. To bylo pro Tomáše, zakládajícího si na skromném životě, nepřijatelné. Nakonec však Jan ve vedení firmy zůstává a je vesměs hodnocen pozitivně.

Hlavním problémem Jana Bati byl nedostatek sebekritičnosti a tím se také lišil od Tomáše. V řízení firmy, které se ujal po jeho smrti, mu to ani tak nevadilo, horší bylo, že se pustil i do politiky. Znepřátelil si prezidenta Beneše, když ho bombardoval různými návrhy na řízení státu a stupňoval kritiku vlády. Ba co více, nijak nedementoval zprávy, že chce kandidovat na nejvyšší státní funkci. Tehdy mu prý Edvard Beneš doporučil, aby se řídil známým rčením a držel se svého kopyta.

Svými postoji ohrožoval i existenci firmy za války. Ve Spojených státech se veřejně vyjadřoval k vnitropolitickým otázkám a nakonec si znepřátelil významného činitele Odboru správy nepřátelského majetku natolik, že ten ho označil za "arogantního ničemu". Výsledkem bylo zařazení všech Baťových filiálek v neutrálních zemích na černou listinu.

Určitě si také Jan nijak neprospěl svým plánem na přesídlení československého obyvatelstva do Patagonie, kterým jako by už dopředu počítal s vítězstvím Němců.

Všech těchto hříchů využili po válce komunisté, aby zlegalizovali krádež obrovského majetku. Obvinili Jana Baťu z nadržování Němcům. My dnes víme, že jeho pomoc protinacistickému odboji byla významná a odsouzení účelové. Nicméně nehorázné obvinění komunistům prošlo, protože Jan neměl ani na západě příliš dobrou pověst.

Jsem tedy toho názoru toho názoru, že Janu Baťovi do Tomášovy velikosti přece jen dost chybělo. Snad kdyby se držel pouze podnikání…

Tomáš Baťa junior okradl ze ziskuchtivosti svého strýce

Jednoznačnou odpověď na to, jak to s majetkem Baťů skutečně bylo, asi těžko najdeme. Ve prospěch Jana Bati svědčila listina, v níž Tomáš Baťa prohlašoval, že prodal svému bratrovi celý podnik za padesát milionů. Na druhou stranu už samotná nízká částka, pouhý zlomek hodnoty majetku, vzbuzuje pochybnosti.

Podle očitých svědků, přítomných při otevření Tomášova trezoru, v němž se nacházela i ona listina, prohlásil notář dokument za neplatný, protože na něm chyběl Janův souhlas. Ten ji proto hned na místě podepsal a protože si vzápětí uvědomil, že nelze uzavírat smlouvu s mrtvým, připsal k podpisu dodatek: "resp. koupil jsem dle ústní dohody".

Při pozdějších soudních řízeních s Tomášem Baťou juniorem se Jan na tuto údajnou ústní dohodu odvolával, dokonce líčil, jak k ní došlo při procházce v zahradě. Soudy však jeho tvrzení označily za nevěrohodná a daly přednost dědickým nárokům.

Vůdčí postavení Tomáše Bati Juniora v čele firmy vyplynulo z válečné situace. Jan se musel kvůli svým postojům a pověsti stáhnout do ústraní a společnost fakticky vedl jeho synovec. Po válce se Jan hodlal vrátit do čela, ale takové dvojvládí nemohlo trvat věčně, tím spíše, že se oba Baťové od sebe názorově i lidsky vzdalovali.

Těžko můžeme označit kroky Tomáše Bati mladšího za jen a jen zištné, za chamtivost, která se neštítí ničeho. Zcela logicky se považoval za nositele duchovního dědictví svého otce. Ten ve své "morální závěti" nabádal rodinu, aby viděla v podniku něco více, než jen peníze. Podle Tomášova názoru Jan firmě škodil a proto musel z jejího čela odejít. Jakékoliv jiné řešení mu zřejmě připadalo jako zrada ideálu zakladatele podniku.

Možná tedy Tomáš Baťa mladší neměl v tomto případě - pokud jde o důkazy a spravedlnost z právního hlediska - zcela čisté svědomí, ale ve hře byly důležitější pohnutky než jen čirá zištnost.

Tomáš Baťa junior pro Zlín nic neudělal

Tento názor před nedávnem projevil jistý zlínský poslanec za KSČM. Jako by zapomněl, že to byla jeho strana, kdo Baťům na dlouhá léta zabránil pro rodné město cokoliv vykonat. Že právě komunisté šli ve své nenávisti tak daleko, že přejmenovali Zlín na Gottwaldov, aby z dějin vymazali vše, co ho s Baťou spojovalo.

Je pravda, že Tomáš Baťa junior odmítl po roce 1989 převzít nebo odkoupit podnik Svit, kdysi kolébku firmy. Neudělal by to nikdo rozumný. Do podniku se dlouho neinvestovalo, výroba byla zaměřena na nenáročné trhy, zejména pak na Sovětská svaz. Baťu by sentimentalita přišla draho - zvláště v době, kdy lze v Evropě ekonomicky vyrábět boty jen velmi obtížně.

Přesto Tomáš Baťa mladší Zlínu významně přispíval. Rodinná vila, která byla Baťovým vrácena, se stala sídlem Nadace Tomáše Bati. Ta je zaměřena nejen na uchování a rozvíjení baťovské tradice, ale i na "zdravý rozvoj prosperující komunity, ať už v oblasti sociálního a kulturního rozvoje, vzdělání mládeže a podpory podnikatelských aktivit".

Tomáš Baťa také spolupracoval se zlínskou univerzitou a prostřednictvím nadace podporoval obchodní a ekonomické vzdělávání na školách ve spolupráci s organizací Junior Achievement.

I když toho jistě nemohl udělat pro Zlín tolik, co udělal jeho otec, jeho příspěvek není nezanedbatelný. Včetně morální podpory.

Tomáš Baťa junior za sebou zanechal velké dílo. I když možná nedosáhl úrovně svého otce (kdo by ostatně mohl říci, že on ano), nijak to jeho zásluhy nesnižuje. To je lidé malí a závistiví, z nichž většina se nedokáže postarat ani o svoji prosperitu, natož pak tisíců lidí, by rádi snížili velké vzory na svoji "výšku", aby tak nebyla vidět jejich malost.