Intuitivní marketing

Čas od času se každému stane, že mu něco přestane fungovat právě v tu nejméně vhodnou chvíli. Nadarmo se neříká, že zákon schválnosti funguje zcela spolehlivě. Někdy máme dost času a příležitostí zavolat servis, jindy se - zvláště u mužů - očekává, že si vyhrnou rukávy a do opravy se pustí sami.

Nedávno jsem byl v prodejně uzenin svědkem zajímavého rozhovoru zákazníka s prodavačkou. Chodí sem hodně pracovníků z nedalekých staveb, aby si koupili něco na svačinu nebo večeři. Majitel obchodu ani personál však zřejmě ještě nezpozorovali, že je to zcela specifická skupina nakupujících s jinými nároky, než třeba domácnost.

V úterý jsem si dal první letošní zmrzlinu. Byla hořká a kyselá. Ne, nebylo to recepturou, ani si nestěžuji na její zdravotní závadnost. Nepříjemnou příchuť způsobilo něco jiného. Slečna, která mi ji podala, se tvářila tak nepříjemně, že mi přestalo chutnat.
Často můžeme slyšet nářky podnikatelů v maloobchodě na prodejní personál a z druhé strany pak na nízké výdělky. Obě strany jsou si samozřejmě jisty, že pravda je na jejich straně. Zaměstnavatel považuje za logické, že nebude platit za špatnou práci, zaměstnanec pak argumentuje, že "pracuje jen do výše svého času". Je to bludný kruh?

Podívejte se na následující autentický dialog vedený po telefonu:

A: Dobrá, pošlete mi to e-mailem, já se na to podívám.
B: Ne, e-mailem nebudu nic posílat. Kolegyně vám zavolá zítra v deset třicet.
A: V tu dobu nemám čas.
B: To mě nezajímá. Kolegyně vám zavolá zítra přesně v deset třicet. Očekávám, že budete u telefonu...

Na první pohled se vám možná nezdá zase až tak neobvyklý. Pokud všem neprozradím, že osoba "A" je zákazník a osoba "B" chce prodat.