Etiketa pro obchodníky - 3

[1]

Slušný zákazník nebo jeho sekretářka vám také obvykle nabídne občerstvení. Zde se chováme uměřeně - na jedné straně si nevymýšlíme, na druhé straně neodmítáme vše, co je nám nabídnuto. Pokud tedy nemáte vůbec na nic chuť, můžete si objednat sklenici minerálky, ve které jednou smočíte rty. Pamatujte si totiž, že mezi zásady etikety patří i neodmítat pohostinnost.

Obvyklým nápojem, který je při této příležitosti podáván, je káva. Zde můžeme narazit na několik úskalí. Tím prvním může být, že vy sice nemáte rádi hořkou kávu, ale na stole cukr není. Při prvním jednání je obvykle lépe se cukru nedožadovat a z kávy jednou upít. Pokud vám hostitel nabídne cukřenku s kleštičkami na cukr, musíte je použít. Pokud jsou v cukřence kostky bez kleštiček, je zde zřejmě zvykem si posloužit prsty a vy to můžete udělat. Problém nastane, je-li v cukřence sypký cukr a bez lžičky. Doporučuji se opět raději spokojit s hořkou kávou, než vaši lžičku olíznout a potom ponořit do cukřenky.
Pokud je cukr v sáčcích, odkládáme je po vysypání na tácek nebo podšálek, nikdy ne na stůl nebo do popelníku. Stejně tak obal od smetany nebo od keksu.

U čaje může být problémem, kam odložit vylouhovaný "sáček". Pokud nedostanete šálek nebo skleničku na tácku, musíte ho odložit na podšálek, ale nejdříve nechat odkapat (nebo lehce stisknout lžičkou, nikdy ne vymačkat prsty). Lépe je, když se čaj podává v čajové konvičce, ve které si ho připravíte a potom přelijete do šálku (to si pamatujte, až budete pro změnu hostitelem vy).

Kávu mícháme lžičkou lehce. Dnes už se cukr rozpouští dobře (dříve to bývalo horší) a stačí k tomu lehké pohyby. Pokud šálek nevypadá zvláště vratce, neměli byste ho při míchání druhou rukou přidržovat. Lžička by při míchání neměla cinkat nebo dokonce skřípat o dno. Po zamíchání lžičku chviličku podržíme nad šálkem nebo při jeho okraji, aby s ní odkapala káva (neolizujeme ji ani hlasitě neoklepáváme), otočíme ji a odložíme širší částí na podšálek. Nikdy ne na stůl nebo na tácek.

Někdy se vám ovšem stane, že vám zákazník podá kávu v jednoduché skleničce (takzvaný "hořčičný servis") bez podšálku a můžete pak přemýšlet, máte-li při každém napití riskovat, že si lžičkou vypíchnete oko, nebo ji položit na stůl a riskovat jeho zašpinění. Má-li váš partner stejný nápoj, počkejte, co udělá on. Pokud lžičku položí na stůl, můžete to udělat také. Podle etikety to sice není, ale jemu to zřejmě vadit nebude.

V ostatních případech nechte lžičku ve skleničce nebo šálku, ale při každém napití ji vyndejte a podržte v ruce. Pokud se vám nechce provádět takové krkolomné kousky, napijte se jen jednou.

Alkohol si samozřejmě neobjednáváte. Jednak byste si tím zřejmě ihned pokazili první dojem, jednak by se jeho konzumace při důležitém jednání mohla obrátit proti vám.

Pokud vám zákazník alkohol nabídne, odmítněte slušně i v tom případě, že on sám si dá.

Z nealkoholických nápojů je nejlepší stolní voda nebo slabě perlivá minerálka. To není kvůli skromnosti. Husté ovocné nápoje nebo kolové nápoje způsobují často ještě větší žízeň a při jednání se vám "lepí rty". Sycené nápoje vás zase mohou v nejméně vhodném okamžiku přinutit k nepříjemnému říhnutí. Pamatujte si, že účelem nápoje při jednání není zahnat žízeň (tu jste měli zahnat před jednáním), ale zvlhčovat ústa, abyste mohli dobře mluvit a artikulovat a nechraptěli jste.

Je-li součástí občerstvení jídlo (obložené chlebíčky, koláčky apod.) nebo pochutiny (chipsy, oříšky, slané tyčinky), konzumujeme je zásadně o přestávce v jednání. Není jistě nic příjemného, když na zákazníka při argumentaci prskáte drobky z brambůrků nebo přerušujete jeho řeč hlasitým chroupáním mandlí.

[2]

Přečtěte si také: