Podnikatelský web musí vydělávat, ne bavit. Měla to být triumfální oslava. Dobrý důvod zde byl. Návštěvnost nového firemního webu už tři měsíce rostla skoro geometrickou řadou. Jenže zrovna když bouchaly zátky šampaňského, někdo se zeptal, proč tedy z webu nechodí žádné objednávky. Nakonec jim to vysvětlil novinář, který měl z oslavy napsat reportáž.
Marketingové příběhy musí zaujmout víc lidí, než jste jen vy sami. Nemohou být proto všední. "Byla jsem na mateřské a potřebovala jsem si přivydělat. Tak jsem začala šít dětské tepláčky. Manžel mě v tom podporuje a jsme šťastní." Na podobné story malých podnikatelek a podnikatelů můžete často narazit na jejich webu v rubrice "Můj příběh". Nikoho to nezajímá.
Tato kniha vám ukáže, jak spolehlivě zaujmout zákazníky, i když jsou zaplaveni informacemi. Každou minutu útočí na lidi tisíce informací. V té záplavě je velmi těžké se na něco soustředit. Přesto mají některá sdělení evidentní úspěch. Čím to je? Dobří marketéři jsou struční, odkazují na známé věci - a nenechají se strhnout požadavkem na maximální objektivitu.
Podtitul této knihy říká, že jde o vtipného průvodce vaší komunikací s šéfy, kolegy, přáteli či příbuznými, Chybí mi tam zákazníci. Právě při jednáních s nimi jsem tuto barevnou typologii dávno používal a používám. Umožňuje totiž každému sdělovat informace ve formě, kterou vyžaduje, jinak vás přestane poslouchat. A hlavně se pouhé čtyři typy snadno pamatují.
Negativními komentáři dáváte najevo, že jste negativní člověk. Kdo by chtěl mít s takovým něco společného? "Prosím vás, co nám to tady vykládáte? Vždyť ta věc za nic nestojí!" S podobnými komentáři se na sociálních sítích setkáváme každý den. Od Bitcoinů přes auta a zájezdy až po rohlíky. Svět je plný brouků Pytlíků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli
Newslettery se opět stávají užitečným marketingovým nástrojem. Nikdo je necenzuruje a neurčuje, jestli a komu se zobrazí. "Sejde z očí, sejde z mysli," říká české přísloví. V době, kdy vzniklo, mohlo takové zapomínání trvat měsíce či roky. Ne však dnes, kdy jsme zavaleni informacemi všeho druhu a naše pozornost těká od jednoho podnětu ke druhému.
Na sociálních sítích nemáte informace o sobě pod kontrolou. Na svém webu ano. Proto se vyplatí ho mít. "Paní vedle u stolu se přidala na naši stranu a slečně "Elišce" vysvětlila, že opravdu smrdí. Takže vřele doporučuji si v OV raději zajít do ZOO, budete mít určitě krásnější zážitek a kulinářský určitě bude také lepší." Co to proboha je? Recenze nespokojeného zákazníka na Google.
Jsem na Facebooku od roku 2010, na dalších o něco méně. A tak jsem si myslel, že o sítích něco vím. Přesně do chvíle, než jsem si přečetl tuto knihu. Vlastně jsem se do ní nejdříve zaposlouchal a asi v polovině mě už natolik zaujala, že jsem druhý den sedl do auta a ujel skoro 30 kilometrů, abych ji koupil i v tištěné podobě. Můžu si tak v ní podtrhávat. A doporučuji to i vám.
Před pár roky jsem byl v supermarketu svědkem bouřlivé reakce jednoho ze zákazníků. Rozčilený muž pobíhal s konzervou v ruce mezi regály a křičel, že ho nezajímá, jakou cenu mají na pokladně, pro něho že je důležité, co vidí na regálu. "Máte v tom bordel a nejste schopní se ani omluvit," řval. Viditelně se mu takový rozruch zamlouval a užíval si ho.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
