"Prosím vás, co nám to tady vykládáte? Vždyť ta věc za nic nestojí!" S podobnými komentáři se na sociálních sítích setkáváme každý den. Od Bitcoinů přes auta a zájezdy až po rohlíky. Svět je plný brouků Pytlíků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli. Jistě, můžete mít na mnoho věcí kritický názor. Ale nechte si ho raději pro sebe. Je k tomu jeden dobrý důvod.
Majitel proslulé pražské kavárny Café Louvre Sylvio Spohr předpokládá, že po opětovném otevření nastane takový scénář: Přijdou ti, kterým se po kavárně stýskalo. Ale euforie brzy pomine a tržby se ustálí na nějakých 20 % dřívějších příjmů. Podobnou situaci mohou očekávat i další restaurace, včetně těch, které provozovaly okénko. Řešení, jak tomu zabránit, ale existuje.
Tak mě vzedmuté vlny všeobecného zájmu o online vyhodily na břeh Instagramu, kam jsem se zatím bránil vstoupit. Ale došlo mi, že tak mohu o sobě obrazem říct něco trochu jiného než na ostatních sítích. Poodhalit roušku, jak vznikají moje knihy a programy a ukázat zákulisí. Takže pokud to chcete všechno vědět a hlavně vidět, přijďte a sledujte mě na Instagramu.
"Sejde z očí, sejde z mysli," říká české přísloví. V době, kdy vzniklo, mohlo takové zapomínání trvat měsíce či roky. Ne však dnes, kdy jsme zavaleni informacemi všeho druhu a naše pozornost těká od jednoho podnětu ke druhému. I když jste se tedy možná se zákazníkem před chvílí potkali, na jeho mysl už útočí reklama konkurence. Je potřeba se v paměti udržet.
Jsem na Facebooku od roku 2010, na dalších o něco méně. A tak jsem si myslel, že o sítích něco vím. Přesně do chvíle, než jsem si přečetl tuto knihu. Vlastně jsem se do ní nejdříve zaposlouchal a asi v polovině mě už natolik zaujala, že jsem druhý den sedl do auta a ujel skoro 30 kilometrů, abych ji koupil i v tištěné podobě. Můžu si tak v ní podtrhávat. A doporučuji to i vám.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
"Vyhledavače prý mají nejraději čerstvý obsah. Ale kde ho pořád brát?" stěžuje si podnikatelka. Je to bohužel tak. Obsah kraluje, ale je také nenažraným Otesánkem, dožadujícím se přísunu dalších a dalších témat. A řada lidí, kteří se s nadšením pustili do blogu nebo oživování facebookových stránek příběhy, zanedlouho zjistila, že jim došla inspirace. Co se s tím dá dělat?
"Dostávám většinou poptávky e-mailem," svěřuje se podnikatel. "Jenže když chci doplňující informace, už se neozvou. Nebo jim pošlu cenu a je ticho. Jen asi 10 % skončí objednávkou." Možná ten samý problém řešíte také a říkáte si, jací jsou ti zákazníci neslušní lidé. Vždyť by alespoň mohli napsat, že si vybrali někoho jiného. Ve skutečnosti je chyba na vaší straně.
"Pryč s PowerPointem!" ozývá se už nějakou dobu ze všech stran. Dokonce se pořádají konference, které jsou ze zásady bez prezentací. Řada lidí zanevřela na obrázky a dává přednost tabuli nebo flipchartu, který považují za jaksi lidštější. Jenže to všechno je v lepším případě omyl nebo nedorozumění. Z vaničky se s vodou vylévá i dítě, a tím je dosažení požadovaného účinku.
"A kde jste to psal, já o ničem nevím?" Na tyto otázky odpovídám, že na webu sice většina informací zůstane, ale sociální sítě jsou jako noviny. O nich už Karel Čapek psal, že ty včerejší nikoho nezajímají. Zprávy přicházejí a odcházejí a může se stát, že zrovna tu, co vytvoří "AHA efekt" (to když se plácnete do čela a řeknete si: "No jasně!"), přehlédnete. Co s tím udělat?
