"Prosím vás, co nám to tady vykládáte? Vždyť ta věc za nic nestojí!" S podobnými komentáři se na sociálních sítích setkáváme každý den. Od Bitcoinů přes auta a zájezdy až po rohlíky. Svět je plný brouků Pytlíků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli. Jistě, můžete mít na mnoho věcí kritický názor. Ale nechte si ho raději pro sebe. Je k tomu jeden dobrý důvod.
"Sejde z očí, sejde z mysli," říká české přísloví. V době, kdy vzniklo, mohlo takové zapomínání trvat měsíce či roky. Ne však dnes, kdy jsme zavaleni informacemi všeho druhu a naše pozornost těká od jednoho podnětu ke druhému. I když jste se tedy možná se zákazníkem před chvílí potkali, na jeho mysl už útočí reklama konkurence. Je potřeba se v paměti udržet.
Bylo to tuším v roce 2009, kdy mi marketingový šéf jednoho řetězce řekl: "Zákazníci netouží po nějakých vztazích. Chtějí nakoupit a jít." Jakmile ale udeřila krize, bylo rázem všechno jinak. Nejen řetězce si uvědomily, že v době, kdy lidé šetří a omezují nákupy, má věrný zákazník cenu zlata a osobní kontakt s ním ho nejlépe dokáže přesvědčit, aby příště přišel zase.
Na dobovém snímku Jan Baťa oznamuje: Už nebudeme mít prodejny, ale domy služby. A dodává: "Jde o převrat vašeho nazírání na prodejnu a na službu zákazníkům." Od Baťů se můžeme vždycky něco přiučit a v současné situaci je to zvlášť užitečné. Na první pohled se zdá, že Baťa mluví jen o pedikúře, ale ve skutečnosti jde o víc. A to je zajímavé.
Mezi suvenýry, které mám na očích na pracovním stole, patří i kovová lžička. Jednu sobotu jsem ji bez velké námahy pořádně zkroutil. Pár hodin předtím, než jsem vydal na cestu po žhavých uhlících. Tehdy jsem si nejen posunul představu o svých možnostech, ale také pochopil, že v životě se nedá všechno prosazovat jen silou vůle. Někdy je lepší volnoběh.
"Naše prodejny jsou prvním zážitkem každého dítěte a posledním zážitkem každého seniora," řekl nedávno Miloslav Hlavsa, ředitel Konzumu Ústí nad Orlicí. A sklidil za to potlesk. V těchto slovech se současně ukrývá návod, jak se může tradiční obchodník odlišit od konkurence řetězců a nadnárodních společností a prosperovat i na současném přeplněném trhu.
Manželka před časem nakupovala v jedné prodejně dřevěné brikety. Byly pořádně těžké, a protože mladý prodavač se neměl k tomu, aby jí pomohl, požádala ho, jestli může na chvilku odsunout kužel před prodejnou, aby se dalo najet blíž. Odpověď byla stručná: "Ne". Dělala tedy, že to přeslechla, kužel dala stranou a autem nacouvala blíž ke vchodu.
Ve svém životě jsem nějakých pětadvacet let strávil hodiny ve frontách před prodejnami, ve kterých stejně nakonec nic neměli. Byl jsem tedy přesvědčen, že když se to všechno změnilo, obchody se naplnily zbožím až k prasknutí a nové supermarkety, hypermarkety a nákupní galerie rostly jako houby po dešti, budu si konečně moci nákupů užívat.
O Francouzích je známo, že se neradi učí cizí jazyky. Jejich řeč je přece skvělá a dokáže vyjádřit i jemné detaily, zvlášť pokud jde o jídlo. Jenže v cizině mají problém, nikdo jim nerozumí. Co to má společného s marketingem? Tam se také často snažíme mluvit na své zákazníky jazykem, který je jim cizí. Samozřejmě s tím, výsledkem, že pokrčí rameny a jdou jinam.
Občas je dobré zamyslet se nad principy a pravidly, kterými se řídíme a kterými se pravděpodobně budeme řídit dále. A možná některými ne, jak si hned ukážeme. Ne všechno, co je pokládáno za samozřejmé a užitečné, tím opravdu je. Nebo snad ano, ale třeba ne pro vás. Podívejme se proto na tři marketingové mýty, o kterých si myslím, že je načase je trochu zpochybnit.
