"Nasvětlením našeho zboží jsme zvýšili prodej o víc jak deset procent," chlubil se mi jeden marketér. Majitel prodejny na to však měl jiný názor. "Je pravda, že jejich značky jsme prodali víc. Ale jiných zase méně, takže výsledek byl nula". Nasvícení zkrátka funguje jako jiné reklamní poutače jednotlivých dodavatelů. Jediná možnost, jak zvýšit prodej celkově, je posvítit si sami.
Tlupa primitivů navlečená do otrhaných a páchnoucích kožešin, posedávající před jeskyní. Tak nějak si představujeme své dávné předky. Ale většina z nás netuší, jak hodně jsme toho po nich zdědili. Především co se týče instinktů. I když se považujeme za moderní, civilizované lidi, ve skutečnosti nás dál ovládají pravěké reakce. A to je pro obchod důležité vědět.
Chcete-li zaparkovat v Praze nebo dalších větších městech, musíte se obrnit trpělivostí. Nové parkovací automaty totiž připomínají počítačový terminál, a kromě peněz po vás chtějí zadat i SPZ. Prý proto, aby se pak mohlo jednoduše kamerou z jedoucího vozu zjistit, jestli máte zaplaceno. Úředníci jsou úředníci, ale nejeden podnikatel se ke svým zákazníkům chová stejně.
Skočil oběd, číšník přinesl účet a obdaroval hosty čokoládovým bonbónem. Mohl se těšit, že taková malá pozornost zvýší jeho zpropitné o 3,3 %. Kdyby jim dal dva bonbóny, dostal by navíc 14 procent. Ale on udělal pár kroků, pak se zamyslel, vrátil se ke stolu a dal každému ještě jeden bonbón. Zajistil si tak zpropitné vyšší o 23 %. Tento postup můžete použít také vy, i bez cukrovinek.
Otevírám truhlu s poklady. Už 30 let sbírám praktické zkušenosti z podnikání, marketingu a prodeje. Teď přišel ten pravý čas, abych se o ně s vámi podělil. Nemáte-li čas shánět takové informace po celém internetu nebo v knížkách, zaregistrujte se k odběru newsletteru Tipy @ Triky pro restauratéry a obchodníky. Najdete v něm zaručené a ověřené praktické rady.
"Nahrnuli se dovnitř jako velká voda," řekli byste jistě rádi o svých zákaznicích. I když si to možná neuvědomujeme, zákazníci a voda mají hodně společného. Už tím, že jsou základem života, v případě zákazníků toho podnikatelského. Bez nich to prostě nejde. A jestliže často mluvím o věrnosti, pak i to má obdobu ve způsobu, jakým se chováme k vodě v naší krajině.
Každý den dostávám dvě až tři upozornění, že někdo právě vysílá živě na Facebooku. Kdybych měl všechna ta vysílání sledovat, nedělal bych nic jiného. Desítky lidí, které znám, natáčejí podcasty s rozhovory. Zajímavé je, že jiné ne. Kdybych je měl všechny poslouchat, nedělal bych nic jiného. Roztrhl se s nimi pytel a když je něčeho moc, přestává to být zajímavé.
Když teď jedu kolem nějaké restaurace nebo motorestu, všímám si, jestli jsou otevřené. A říkám si, jak to asi vidí zákazník. Protože ve většině případů musím říct, že nevím. Čekal bych, že podnikatelé vyvěsí velké transparenty s nápisem "Už zase fungujeme, pojďte se naobědvat" nebo tak něco. Přece jen zákazníků ubylo. Ale kde nic, tu nic. Jako by se karanténa nekonala.
Bylo to v době, kdy vrcholila minulá krize. Manažeři korporací se dušovali, že by byli ti poslední, koho by teď napadlo pořizovat si nové luxusní vozy. Přesto na ně myslet nepřestali. Jen neměli ten pádný argument, kterým by plýtvání penězi změnili na nezbytnost: "Samozřejmě bychom chtěli šetřit, ale pokud je to takto…" Když jsem jim ten důvod dodal, bylo rozhodnuto.
Nedávno jsem zahlédl pár příkladů reklamních inzerátů firmy Baťa z doby mezi válkami. Překvapuje, jak jsou jednoduché. "Pro jarní práce," říká jedna taková reklama a nabízí pevnou pracovní botu za baťovskou cenu 39.- korun. Přemýšlím, jak bychom to asi pojali v dnešní době. Vystajlovaný mladík by seskočil z nablýskaného traktoru. Ale spíš velmi střídmě oděná dívka.
