Jednou mě zaujaly letáčky propagující "tu nejlepší" kočičí stravu. Pravilo se v nich, že je určena našim neúnavným kočičím dobrodruhům. Řeknete si možná: a co je na tom zvláštního? Nebylo by nic, kdyby tyto letáky nevisely v pražském metru. Byly tedy zřejmě určeny lidem, kteří i se svými miláčky z větší části bydlí v panelácích nebo činžovních domech.
Předsilvestrovské nákupy bývají samozřejmě větší, a tak jsem v supermarketu dostal za odměnu poukázku na zajímavou slevu. Bohužel naprosto bezcennou, protože platila jen do šestého ledna. V situaci, kdy většině lidí začínal teprve toho dne pracovní týden, a navíc to mám do nejbližší prodejny řetězce pěkných pár kilometrů, jsem mohl kartičku rovnou zahodit.
Knihu "10 velkých chyb, kterých se (možná) v marketingu dopouštíte" jsem napsal před více jak deseti lety. Od té doby se hodně změnilo a nejen v marketingu. Proto jsem ji ani nedoplňoval, ale rovnou jsem ji celou přepsal a přejmenoval. Takže v ní teď najdete 7 témat, z nichž většina je nová a ostatní upravená podle posledních marketingových poznatků.
"Včera jsme byli na školení #Jan Novák. Bylo to skvělé a na svačinu koláčky." Podobných zpráv najdete na LinkedIn spoustu, stejně tak na dalších sociálních sítích. Všimne si jich možná pár lidí, co znají pisatele nebo Jana Nováka, ale tím to končí. Informační hodnota zprávy je totiž téměř nulová a nikdo jiný nemá důvod, proč by ji měl číst. To se ale dá snadno změnit.
Nad nanuky se v prodejně tyčí velké oznámení o akci. Asi bych si toho nevšiml, kdyby venku nebylo pětatřicet stupňů ve stínu. Má v takovém vedru smysl někoho uplácet, aby si koupil zmrzlinu? Vždyť to jistě udělá i bez akce. Proč tedy tyto nesmyslné pobídky? Vypadá to, že obchodníci přestali uvažovat o slevách jako nástrojích k prodeji určitého zboží. To je připravuje o peníze. A nemusí.
"Ať dělám, co dělám, stejně mi to nefunguje. A to jsem už dal za školení, jak uspět na sociálních sítích, hromadu peněz." Tento nářek je možné slyšet každou chvíli. Podnikatelé mají na jedné straně pocit, že mimo internet žádný marketing není, na druhé straně pak zjišťují, že Facebook, LinkdeIn ani Instagram jim žádný hmatatelný úspěch nepřináší. Přece tu však cesta je.
"Viď že to dělám dobře," dožadoval se Petr mého odborného hodnocení. Měli jsme už něco upito, a tak jsem mu to odkýval. Když jsme se ale po pár dnech sešli, už jsem tak tolerantní nebyl. Jeho videa měla sice docela zajímavý obsah, ale shlédnutí by se dala spočítat na prstech rukou. "Poradíš mi nějaký marketingový trik a půjde to," těšil se. Jenže tak jednoduché to nebylo.
Majitel restaurace měl kruhy pod očima a vypadal hodně unaveně. "Věříte na kletby?" zeptal se mě na úvod, když jsme se usadili ke stolu v jeho podniku. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem něco říct, ale přes hlasitou hudbu, která zněla místností, mě nebylo slyšet. Požádal jsem číšníka, který nám přinesl minerálku, aby ji ztlumil. Pokrčil rameny a trochu pootočil ovládacím knoflíkem.
Do toho autosalonu si mě zavolali, protože stáli před naprostou záhadou. Udělali nový interiér, prodejna vypadala moc hezky, ale prodej poklesl skoro o polovinu. Majitel prodejny si to nedokázal vysvětlit. Čekal, že vylepšení přivede další zákazníky, investoval do něj spoustu peněz a výsledek byl přesně opačný, než si myslel. Nebyl schopen pochopit, co se to děje.
Když se začaly množit informace o tom, jak na takzvaných prodejních prezentacích podepisují důchodci objednávky předražených zbytečností, pořád mi to vrtalo hlavou. Většina seniorů je přece duševně čilejší než tělesně a ani pro ně by neměl být problém poznat, co je pro ně užitečné a bez čeho se obejdou. Proč tedy tak hromadně podléhali "šmejdům"?
