Tajemství Baťova úspěchu
Že byl Tomáš Baťa geniálním podnikatelem, to můžeme slyšet často. Ale najít odpověď na otázku, v čem ta jeho genialita vlastně spočívala, už tak snadné není. Měl dobré nápady. Dobrá, to je jistě pravda. Ale jak na ně přišel? Jak vznikaly a z čeho vycházely? Dobré nápady má kde kdo a přece většinou nejsme tak úspěšní, abychom se mohli s Baťou srovnávat. Takové pátrání není samoúčelné. Chceme se přece poučit a inspirovat, abychom i my mohli být úspěšní. Protože principy jsou málokdy nenapodobitelné a neopakovatelné.
Jen někteří návštěvníci proslulého fastfoodu vědí, že s jeho začátkem se pojí dramatický příběh, který jako by vypadl z románu o úspěšném podnikateli. Tuto mezeru ve znalostech napravuje nedávno natočený film "Zakladatel", na hollywoodské poměry až nezvykle vyvážený (což se bohužel nedá říci například o posledním z řady snímků mapujících život Steva Jobse). Pojďme se teď pozorněji podívat, co se dělo v samých začátcích tohoto dnes globálního řetězce a proč ho Ray Kroc založil i nezaložil.
Podnikatelské začátky Ingvara Kamprada, alespoň pokud se týče nábytku, nebyly nijak oslnivé. Jeho první obchod bychom mohli označit za konvenční, a když se snažil prorazit nízkými cenami, konkurence proti němu poštvala výrobce, aby jeho prodejnu začali bojkotovat. To všechno byly impulsy, které Kamprada přiměly, aby o svém podnikání začal přemýšlet jinak. Většinou se uvádí, že příčinou obratu bylo otevření prvního "prodejního skladu" nebo ploché balení, které se vejde do auta...
Lidé mi často říkají: "Neuznávám Steva Jobse, protože se špatně choval." A já jim na to odpovídám: "Myslíte si, že kdyby vystupoval tak, jak byste to vy chtěli, zůstal by tím Jobsem, který svými produkty změnil svět?" Samozřejmě, že ne. Lidé, jimž bychom s radostí dali jedničku z chování, se žádnými geniálními nápady nepřijdou. Řídí se totiž konvenčními "pravidly tlupy", oceňující přizpůsobení, ne vyniknutí a vystoupení z řady. V podnikání však nevyhrávají lidé, které mají všichni rádi a mohli by sloužit za vzor skautům. 
První film o Stevu Jobsovi z roku 2013 mě příliš nenadchl. Autoři se do 128 minut pokusili vměstnat téma, které by naplnilo televizní seriál, a to nemohlo dopadnout dobře. Pak jsem se dostal k Jobsově životopisu od Waltera Isaacsona a zejména k jeho zvukové nahrávce se skvělým Martinem Stránským. Mohlo by to úplně stačit, ale zatoužil jsem neskromně také po posledním filmovém ztvárnění. Těšil jsem se na nějakou novou inspiraci, i když zprávy o přijetí snímku diváky zněly varovně. Bohužel měly pravdu.