Baťova soustava řízení - minulost či budoucnost? Jedna krize za druhou

Baťova soustava řízení - minulost či budoucnost? Jedna krize za druhouV době blahobytu nemá člověk příliš chuti přicházet s novými a odvážnými řešeními. Ta jsou spíše dílem krizí a okamžiků, kdy je třeba vsadit vše při šanci padesát na padesát. Ačkoliv Tomáš Baťa po svém návratu z Ameriky v roce 1905 začal uskutečňovat své záměry s vysokým nasazením, přece jen ho kupředu nejvíce posunuly právě krize. První se objevila už v následujícím roce.

Tomáš chtěl ve Zlíně vytvořit americký systém se vším všudy, tedy i s demokratickým poměrem mezi dělníky a továrníkem. Ve Spojených státech zajišťovaly vyrovnání mocenského poměru odborové organizace, a tak nabádal zaměstnance, aby se také organizovali. Zajistil dokonce pro dělníky přednášky sociálních demokratů. Výsledek však byl naprosto jiný, než očekával. V dílnách poklesla kázeň, někteří pracovníci se začali opíjet a nakonec vyhlásili stávku. Baťa nevyjednával. Stávkující dělníky propustil a najal jiné - i za cenu toho, že se mu dlouho nedařilo obnovit původní výkony.

"Tomáš Baťa se - jako už tolikrát předtím - rozhodl bojovat v situaci, jež se zdála být bezvýchodná."


Nežádoucí odbory

"Od té doby se datuje náš boj s dělnickými organizacemi," napsal v roce 1926. "Od té doby, tedy za dvacet let, jsme však neměli jediné stávky a jediného vyjednávání, jež by nás byly odvedly od zaměstnání, anebo vedly k zastavení práce třeba jen na jedinou hodinu."

Tato zkušenost ho zřejmě nakonec přivedla k ideji samosprávy dílen. Když nemohl napodobit americké zvyklosti, hledal jiný způsob, jak naplnit heslo "Ty pán - já pán". Způsob, který by byl více spjatý s prací a vylučoval zasahování politických stran, jak tomu bylo u evropských odborářů.


Válečná výroba

V roce 1914 vypukla světová válka. Rakousko-Uhersko vyhlásilo mobilizaci, vztahující se samozřejmě i na Baťovy zaměstnance. Navíc jeho vídeňská konkurence vytvořila kartel, který měl co nevidět dostat právo přidělovat suroviny, rozhodovat o kožedělném a obuvnickém průmyslu a k tomu i monopol na dodávky vojenské obuvi. Bylo zřejmé, že pokud ihned nesežene armádní zakázku, čeká ho katastrofa.

Sotva byla vylepena mobilizační vyhláška, rozjel se Tomáš do Vídně. Raději zaplatil drožkáři uštvané koně, než by zmeškal vlak. Uspěl sice jen částečně, ale i tak si pootevřel dveře. Po návratu (s objednávkou na 50.000 párů lehkých séglových bot s plátěným vrškem) dokázal, že to všechno nedělal jen pro záchranu svého majetku, ale zejména proto, aby uchránil zlínské muže před útrapami fronty a často i před smrtí: rozdělil totiž zakázku mezi všechny místní obuvnické továrny. Na zaměstnance vojenských dodavatelů se mobilizace nevztahovala. Říká se, že dorazil právě včas - četníci už chtěli "dezertéry" zatýkat.

Vojenské dodávky, které na počátku války zachránily jak továrnu, tak život mnoha zlínských mužů, na jejím konci Baťu málem zlikvidovaly. Monarchie, dlužící mu miliony za dodané boty, ze dne na den zmizela, dluhy u bank však zůstaly. Poválečný hospodářský rozvrat přinesl hospodářskou krizi, projevující se - zejména v Německu - obrovskou inflací. Československá vláda proti tomuto jevu včas zasáhla a stabilizovala korunu ke švýcarskému franku. Zabránila tím sice znehodnocení měny, ale důsledky pro průmysl byly katastrofální. Export klesl na polovinu. Baťovy podniky vyvezly v roce 1921 zboží za necelých patnáct a půl milionu, když rok předtím utržily v zahraničí přes 64 milionů korun.


Tomáš Baťa bojuje

Některé obuvnické závody řešily situaci zastavením výroby. Tomáš Baťa se - jako už tolikrát předtím - rozhodl bojovat v situaci, jež se zdála být bezvýchodná.

Podnětem k Baťovu klíčovému rozhodnutí byly odpovědi, které bylo možno slyšet od zákazníků ve venkovských prodejnách: "Dostal jsem za obilí polovinu, nekoupím, až boty budou také za polovinu". Stagnace prodeje potvrzovala, že je to obecné mínění. Vyrobená obuv se hromadila ve skladech, nebyly peníze na materiál a zákazníci vyčkávali.
V této situaci vystoupil 25. srpna 1922 Tomáš Baťa na poradě Ústředního svazu československých průmyslníků v Praze a ohlásil svůj plán: Sníží cenu bot na polovinu! Rozhodnutí se zřejmě zrodilo až na tomto jednání a jak uvádí Baťa v podnikovém časopise Sdělení, neměl zpočátku žádnou představu, kde uspoří 50% nákladů. Věděl jen, že úsporu najít musí. A také našel ( viz také článek Poučné příběhy: Tomáš Baťa potřetí).

 

Intuitivní noviny

Každý měsíc vám pošlu emailem originální čerstvou dávku inspirace v Intuitivních novinách



Inspirace ze Školy milionářů

Jednou za měsíc inspirace pro každého, kdo chce stát pevně na vlastních nohou.



 
Informace o nakládání s osobními daty zde.
 


Geniální nápad

Geniální nápad spočíval v dočasném snížení mezd o čtyřicet procent. Protože by ale takové výplaty zaměstnance těžko uživily, zavázal se jim po tuto dobu poskytovat základní potraviny za poloviční ceny. Tato myšlenka zřejmě vykrystalizovala na zmíněném zasedání, protože je zde zaznamenán ironický dotaz generálního ředitele Vítkovických železáren, je-li snad Baťa také hokynář.

Zatímco se ostatní průmyslníci spoléhali na ústupky ze strany státu, Tomáš Baťa jednal. Plakáty s pěstí drtící slovo DRAHOTA oznámily radikální snížení cen. Před prodejnami se začaly tvořit fronty, někde musela asistovat i policie. Během několika dnů byly sklady vyprázdněny a továrna se rozjela naplno.

Co bylo příčinou tohoto obratu? Ponecháme-li stranou, že se Baťovi podařilo už před spuštěním akce vyřešit, kde dosáhne největších úspor, pak bylo rozhodujícím faktorem úspěchu jednak radikální a zejména jednorázové snížení ceny, jednak existence vlastních prodejen.

Správnost a účinnost okamžitého snížení ceny o padesát procent se ukázala nejen v okamžité reakci kupujících, ale i při porovnání s průmyslovými podniky, které vsadily na postupné snižování cen. Jejich zákazníci vyčkávali, zda nepřijde ještě další sleva, a nekupovali.

žárovkaAni triky, ani nezájem o zákazníky, jak to dělají řetězce. Rád se s vámi podělím o lepší způsob, jak prosperovat v maloobchodě i dalších oborech podnikání a být lepší než oni. Program PARTNER PLUS vznikl právě proto, aby vás zbavili starostí o budoucnost. Přidejte se


Vlastní prodejny

Bez vlastních prodejen by Baťa zřejmě nemohl svůj odvážný plán prosadit. Je pravděpodobné, že by se setkal s rozhodným odporem obchodníků, kteří by přišli o polovinu svých marží. Bylo tedy velmi prozřetelné, že už o roku 1920 vytvářel síť vlastních prodejen. V roce 1922 jich tak měl k dispozici na sto šedesát (

Prvním výsledkem této akce byla samozřejmě záchrana podniku. Ale protože se zabýváme Baťovou soustavou řízení, nemůžeme přehlédnout, že právě ona situace, kdy bylo vše třeba podřídit diktátu ceny, přispěla rozhodující měrou ke vzniku této soustavy. Do té doby, ačkoliv Tomáš Baťa využíval v mezích možností své poznatky ze Spojených států, nebyly problémy nikdy vyhroceny natolik, aby musel začít myslet a pracovat dokonce ještě lépe než Američané. Měl-li přežít v situaci, kdy radikálně snížil cenu výrobku, ačkoliv suroviny naopak stejnou měrou podražily, musel najít svoji vlastní cestu k úsporám a ke zvýšení produktivity práce.

 

Intuitivní noviny

Každý měsíc vám pošlu emailem originální čerstvou dávku inspirace v Intuitivních novinách



Inspirace ze Školy milionářů

Jednou za měsíc inspirace pro každého, kdo chce stát pevně na vlastních nohou.



 
Informace o nakládání s osobními daty zde.
 

Využijte tyto užitečné nástroje: