Baťova soustava řízení - minulost či budoucnost? Nejdříve vybuduj sebe

Baťova soustava řízení - minulost či budoucnost? Nejdříve vybuduj sebe"Chceš-li vybudovat závod, vybuduj nejdříve sebe." Pozorného čtenáře Baťových projevů možná zarazí, že často používá slova "my" tam, kde se zdá sdělovat vlastní názory. Ne, nemusíme se obávat, že ho posedla pýcha a že se snad staví na roveň samovládcům. Právě naopak - Tomáš Baťa staví svoji osobu do pozadí a subjektem se stává závod. Nikoliv ovšem budovy nebo stroje, ale lidé v něm. Následkem prvního pokusu naroubovat americký způsob myšlení a života na zvyklosti prostých valašských dělníků však byl chaos a stávka.

V roce 1919, když Tomáš Baťa navštívil Fordovy závody, všímal si pozorně také vztahu zaměstnavatele a zaměstnance. Ačkoliv si po stránce technické z této návštěvy odnesl množství inspirací, zejména pokud jde o pásový způsob výroby, lidské poměry se mu nelíbily. Henry Ford se řídil zásadou, že své dělníky platí nadprůměrně a co tedy s těmito penězi udělají, je jejich věc.
Baťa ho sice nijak nekritizoval (řídil se zásadou, že přišel objevovat pozitivní věci a ne nacházet vady v cizím domě), ale byl přesvědčen, že svého dělníka nemůže jen takto nechat na pospas životu. Právě proto, že valašský venkovan zatím nechápal a neuměl používat svobodu tak jako Američan, bylo třeba ho více řídit a - podle Baťova názoru - více mu do jeho života zasahovat. Samozřejmě k jeho vlastnímu prospěchu.

"Podstatou samosprávy dílen byla osobní účast dělníka na výpočtu hospodaření a výsledné mzdy."

Paternalistický přístup Tomáše Bati je zřetelný ve všem, co dělal. Postavil zaměstnancům domy, které podle něho odpovídaly moderním požadavkům na bydlení - a zakázal jim současně chovat domácí zvířata a pěstovat na zahradě zeleninu, aby si řádně odpočinuli. Jeho manželka Marie obcházela ženy dělníků a radila jim s domácím hospodařením - a současně dohlížela, aby hospodařily tak, jak si to manžel představoval. V Baťových projevech se můžeme setkat i s radami, jak se stravovat nebo dodržovat hygienu. Z dnešního pohledu se to může zdát nejen směšné, ale i obtěžující. Uvědomme si ale, že většina tehdejších zaměstnanců zlínského závodu pocházela z valašských pasek, kde se dosud žilo a hospodařilo podle neměnných pravidel, platících po staletí.

Vraťme se ale k onomu přelomu, jímž nastala nová éra v Baťově podnikání. Ke konci léta roku 1922, kdy požádal své zaměstnance, aby svolili k dočasnému snížení mezd o čtyřicet procent. Souhlas dostal. To byl ovšem teprve počátek. Nemohl trvale vyplácet nízké mzdy a musel také najít další úspory, aby mohl vyrábět se ziskem. Bylo třeba změnit organizaci výroby ( viz také článek Poučné příběhy: Tomáš Baťa potřetí).


Za špatnou práci mohou špatné postoje

"Kdykoliv nacházím na botách, které vycházejí z dílny, špatně vytlačené šnyty (ořízku) nebo zkřivený podpatek, nezajímá mě tato pokřivená práce. Ale zajímá mě, kde a v čem se pokřivil charakter lidí v dotyčné dílně. Je mi naprosto jasné, že lidé s pokřiveným charakterem nemohou udělat rovnou práci." Tak vyjádřil Tomáš Baťa své krédo. Úspor a dalšího vzestupu nebylo možno dosáhnout bez kvalitních pracovníků. Ty však nebylo kde brát - a proto si je musel vychovat.

Nejen to. Heslo "Ty pán, já pán," vyjadřující ve zkratce poměry v USA, které Tomáše Baťu tak nadchly, vylučovalo poddanost a hospodářskou závislost na zaměstnavateli. "Neobchodujte s nikým, kdo nemá co ztratit!" poučoval Baťa obchodníky. Stejně to ale platilo ve výrobě. Proletář nebyl nejen vhodným partnerem, ale ani dobrým zaměstnancem. S proletáři nemohl svoji "Ameriku" vybudovat.

žárovka"Ze všech smutných slov jazyka či pera nejsmutnější jsou: Mohlo to být!" napsal básník John Greenleaf Whittier. Usilujme o to, abychom je jednou s hořkostí nemuseli vyslovit, až budeme zpětně hodnotit svůj život. Dobré příležitosti se nenabízejí věčně a na každém rohu. A jednou z nich je určitě Škola milionářů. Zjistěte o ní více


Samospráva dílen

V roce 1924 přichází Tomáš Baťa s ideou samosprávy dílen a podílu na zisku. Často bývá zdůrazňována právě jen možnost podílet se na kladném hospodářském výsledku, ačkoliv byla přístupná jen menší části zaměstnanců, a poukazuje se na to, že tento způsob motivace se používá i dnes. Podstatou samosprávy dílen však bylo něco jiného. Nespočívala ve způsobu plánování, sledování plnění plánu a na to navazující odměňování, byť jsou to nezanedbatelné znaky systému. Podstatou byla osobní účast dělníka na výpočtu hospodaření a výsledné mzdy.
Když návrh samosprávy vznikal, byl právě tento prvek Baťovi rozmlouván. Jeho nebližší spolupracovníci ho přesvědčovali, že dělníci nejsouc schopni si na konci každého týdne spočítat mzdu. Odpověď zněla: "Tak je to naučíme!"

Proč Tomáš Baťa trval na tomto postupu, kterého se dnes rádi vzdáme s odkazem na účetní software a školené pracovnice účtárny? Protože si byl vědom, že podnikatele dělá právě to, že si sám umí spočítat svůj výdělek. Člověk může mít při práci jakoukoliv volnost, ale jakmile mu někdo počítá mzdu, aniž by z ní při tomto procesu zahlédl a promyslel jedinou položku, je pouhým námezdním pracovníkem.

Tomáš Baťa tedy nevybudoval nejdříve systém v účetních a hospodářských výkazech, ale v myslích lidí. Dal jim přísná pravidla tam, kde o samostatnost nestáli nebo byla nežádoucí, ale svobodu tam, kde šlo o pocity a postoje.

"Úkol, který mi byl dán, nebyl vybudovati podnik, nýbrž formovat lidi," píše Baťa v roce 1931 pro pařížský časopis L'Économie internationale. "Má námaha směřovala k tomu, zdokonaliti své spolupracovníky a co nejlépe obsloužiti své zákazníky, neboť na obojích spočívá celý závod. Zjistil jsem, že největší neúspěchy v průmyslu a obchodu byly zaviněny falešným psychologickým postojem lidí vůči jejich práci, jejich spolupracovníkům a jejich zákaznictvu. Nejdůležitější úkol podnikatele, který chce vybudovati velký závod, je vytvořiti duchovní pomocné prostředky, jež umožní zaměstnancům jeho závodu, aby se zdokonalil."


Idea i řád

Dělá proto chybu ten, kdo se v systému samosprávy zaměřuje na detaily. Obvykle je pak zklamán, protože zjistí, že na úpravy se na jeho podmínky nehodí a když ho pracně přizpůsobí, stejně nefunguje. Podstatou je myšlení lidí.

Nelze si také samosprávu dílen představovat jako diskusní klub či volnost dělat cokoliv a chovat se jakkoliv. V podstatě se dá říci, že ona svoboda spočívala v možnosti vyrábět více a lépe. Dílna mohla také ušetřit - například kvalitní přejímkou materiálu a polotovarů. Zástupce ženevského Mezinárodního úřadu práce Paul Devinat, který zlínský podnik navštívil a systém studoval, přirovnal továrnu k sdružení samých malých podniků. Hned ale dodává, že Baťova autorita a rozhodování tím nebyly nijak omezeny. Dílna tedy podniká, ale v rámci určovaném Tomášem Baťou a jeho nejbližšími spolupracovníky.

"Systém Zlína závisí na dvou mravních faktorech: na osobnosti vůdce a na zvláštním charakteru dělníků," píše Devinat. "Odtud také Baťův systém nese pečeť jeho osobnosti a je tak říkajíc místně určen. Je to dílo člověka, který je zcela realisticky přizpůsobil určitému kraji v okamžiku, v kterém tento kraj objevil. Nelze a priori říci, co by z toho vzešlo v rukou nějaké jiné osobnosti v jiné krajině a v jiném okamžiku."

Věděli jste, že do pěti let od začátku podnikání skončí 77 % podnikatelů, kteří se spoléhají pouze na vlastní vědomosti, ale jen 7 % těch, kteří používají nějaké komplexní know-how? Rozdíl v úspěšnosti je tak zásadní, že je dobré se zajímat, v čem to vlastně je. V PARTNER PLUS takové know-how máme.


Jaký byl svět Zlína?

Devinatova zpráva tedy nastoluje otázku, kterou jsme si položili již v úvodu: Je možné Baťovu soustavu řízení aplikovat někde jinde a jindy, ke všemu bez Bati?

Protože osobností Tomáše Bati jsme se už zabývali, podívejme se ještě na tvrzení, že systém byl přizpůsoben místně. Jistě, Baťa využil Zlína jako své základny a ačkoliv později budoval závody po celém světě, považoval nadále své rodné město za centrum podniku. Ale pokud šlo o mentalitu lidí, je skutečnost jiná, než ji vidí švýcarský pozorovatel. Zlín byl vytvořen navzdory zvyklostem a situaci. Můžeme jistě pátrat, zda měli a mají obyvatelé Valašska či Slovácka nějaké vlastnosti, které je zvýhodňují oproti jiným krajům, ale to není podstatné. Baťa budoval nového člověka tak, že z toho původního mnoho nezbylo, a to se týkalo především místního určení. Baťovci bez zaváhání odjížděli nakupovat kůže do Argentiny nebo budovat závody v Indii, často jen s jedním kufrem v ruce. Pro mladého zlínského muže byl domovem celý svět, ačkoliv jeho rodiče se za celý život nedostali dál než do Uherského Hradiště.

Svět Zlína byl tedy svět umělý - ovšem bez jakéhokoliv pejorativního nádechu, který je obvykle s tímto slovem spojen. Byla to oáza sebevědomí a podnikavosti - a to se o tehdejším Československu hovoří jako o vyspělé zemi.  YYYŠkola milionářů z něj také vychází.

Intuitivní noviny

Každý měsíc vám pošlu emailem originální čerstvou dávku inspirace v Intuitivních novinách



Inspirace ze Školy milionářů

Jednou za měsíc inspirace pro každého, kdo chce stát pevně na vlastních nohou.



 
Informace o nakládání s osobními daty zde.