Baťovo podnikání: Žhavá inspirace pro intuitivní podnikatele - 1

 

O Tomáš Baťovi, jeho soustavě řízení, samosprávě dílen a geniálních podnikatelských rozhodnutích toho byla napsána spousta. V praxi se to však moc neprojevuje. Poslední dobou se dokonce objevují názory, že Baťa je minulost a nemá nám co říct. Máme prý moderní vzory. Myslím si, že je to nedorozumění.

 
Baťovo podnikání: Žhavá inspirace pro dnešek - 1
 
Baťa samozřejmě neměl svůj účet na Twitteru a jeho firma nedělala digitální marketingové kampaně, ale díváme-li se na samotné podnikatelské principy, můžeme se učit dokonce i u mnohem starších podnikatelů, jejichž řada sahá až někam do starověku.

Problémem tedy není, že by Baťa byl zastaralý, ale že neumíme z toho, co o něm víme, vyhmátnout podstatu a tu pak použít v praxi. Proto se důležitými milníky Baťovy podnikatelské kariéry a jeho opatřeními zabývám z pohledu toho, co je na nich zásadního a co si z nich můžeme vzít pro současné podnikání a jeho úspěch.

"Chtěl jsem se stát pánem," vzpomíná Tomáš Baťa, "abych se dostal mezi lepší lidi, do lepších a čistších místností."

Zabývat se tedy dnes Baťovým podnikáním nebo ne? Myslím, že nám může poskytnout tolik inspirace, jako málokterý současný podnikatel. A to ne zastaralé, poplatné době, ale inspirace nadčasové. Posuďte ostatně sami. Pojďme se proto namísto pouhého popisu, jak Baťovo podnikání fungovalo, zamyslet nad příčinami, proč bylo takové a ne jiné. Bez Tomáše Bati není možné tyto důvody pochopit, a proto je nezbytné věnovat velkou pozornost i jeho osobě, vývoji a postojům.


Co ovlivňuje naše jednání

Tomáš Baťa se narodil jako syn venkovského ševce. Na jedné straně tak nelze říci, že by v dětství trpěl vytrvalou nouzí, na druhé straně jeho rodina zcela určitě nepatřila mezi honoraci. Pročítáme-li pozorně jeho nepříliš rozsáhlé a nikdy nedokončené paměti, zjistíme, že se jimi tento fakt vine jako červená nit. Nikdy nezapomněl na pokoření, které zažil, když se coby učedník pokusil nenápadně připojit k "lepší společnosti" studentů a byl hned odkázán do patřičných mezí. "Chtěl jsem se stát pánem," vzpomíná Tomáš Baťa, "abych se dostal mezi lepší lidi, do lepších a čistších místností."

Zatím se však vyučil a doma ho začala pálit půda pod nohama. "Jednoho dne jsem si uvědomil, že otec mě nedoceňuje a také tovaryši v dílně si nemohli odvyknout mne přestat pohlavkovat," vysvětluje, proč se nakonec tajně vydal k sestře do Vídně. Bylo mnu tehdy patnáct let.
V hlavním městě monarchie však narazil na realitu. Pro valašské papuče, které začal vyrábět, neměl zajištěný odbyt, a ke všemu ani nepožádal o povolení živnosti, takže se na něj začala poptávat policie. Po třech měsících se tedy pokorně vrátil domů ( zajímavě to popisuje i kniha Tomáš Baťa zblízka).

Mnoho z toho, co zažijeme v dětství, má vliv na to, jak později v dospělosti jednáme. Tomáš Baťa si možná ani neuvědomoval, nakolik mají jeho podnikatelské postoje původ v těchto zkušenostech. Ale každou z nich okamžitě proměnil na praktické opatření. Nad tím, jak to fungovalo, se zamyslel až později, když psal své paměti. My o tom můžeme přemýšlet hned.


Zkušenost proměňme v činy, a to nejlépe hned

Spokojený však nebyl. Otcovo podnikání se mu zdálo být příliš neohrabané. Ve Vídni Tomáš zjistil, že existuje i jiný způsob, jak prodávat boty, než postávání na jarmarku. Viděl zde velké obchody plné obuvi, kam zákazníci proudili od rána do večera. Požádal proto otce o padesát zlatých, koupil si mapu a jízdenku na vlak a vyrazil prodávat boty do Prahy. Začal nejdříve v těch nejbohatších podnicích na hlavních třídách, ale zkušenost ho brzy naučila, že odbyt najde spíše u menších obchodníků v postranních uličkách. Výsledkem bylo množství objednávek.

"Objevení Prahy a objevení nového způsobu prodeje bylo pro naši živnost tím, čím pro Španělsko objevení Ameriky," napsal ve vzpomínkách. "Teď to teprve začalo. Teď bylo možno rozšiřovat výrobu donekonečna, protože nový způsob odbytu nebyl vázaný na prostor. Poprvé v životě jsem cítil, že tu obludu, která věčně ohrožovala rodinu, HLAD, držím za rohy."

Tady vidíme první zajímavou schopnost Tomáše Bati, kterou bychom si měli ve vlastním zájmu osvojit. Jeho úspěch závisel ve velké míře na tom, že dokázal každou zkušenost velmi rychle proměnit v činy. Když ve Vídni zjistil, že nestačí vyrobit, ale důležité je prodat, začal po návratu okamžitě jednat. A protože viděl, že nejvíce bot prodají obchody ve velkých městech, vydal se do nich s nabídkou. Mnozí neúspěšní lidé se nevezmou poučení z nezdaru, ale stejnou činnost opakují znovu a znovu v představě, že jednou jim to vyjde.


Intuitivní podnikatelé si úspěch řídí sami

Tomášova touha po osamostatnění byla důvodem, proč tak dlouho přemlouval sestru Annu a bratra Antonína, až společně požádali otce o vyplacení dědictví po zemřelé matce a pustili se do samostatného podnikání. Živnost byla psána na bratra, protože Tomáš ještě nebyl zletilý. Přesto si vymínil, že bude mít v živnosti hlavní slovo. Proč?

Zase, jako v mnoha dalších případech, ke kterým se ještě dostaneme, tu šlo o zkušenost. Jako malý kluk se připojil k "družstvu" vrstevníků, kteří chodili před Velikonoci "hrkat". Vybrané peníze si ovšem rozdělili tak, že na něj často zbylo jen pár drobných. Když tedy začal podnikat, chtěl mít hlavní slovo. Ani ne kvůli penězům, ale chtěl o svém životě i úspěchu rozhodovat sám.

Nenechávejme nikoho, aby řídil náš život. Jakmile začneme podléhat jiným názorům a přizpůsobovat se jiným lidem, nemůžeme v životě a podnikání dosáhnout toho, co chceme. Nejde ani tak o společníky, ale o různé našeptávače, kteří vědí, co bychom měli dělat, ale nenesou přitom za svoje "rady" žádnou zodpovědnost.

E-book Prosperita na dosah od Miloše Tomana


Pány se musíme stát, ne si na ně hrát

Mladý Tomáš si zatím neuvědomoval, že mezi "být pánem" a "hrát si na pána" je nebetyčný rozdíl. Bratři "továrníci" chodili do dílny ve svátečních šatech a více než o práci se starali o dojem. "Během dne jsme se často hádali, kdo má dělat práci panskou a kdo nepanskou. Přitom zůstaly neudělány obě, až na podepisování směnek," vysvětloval Baťa později, proč se po roce podnikání nejen rozkutálelo dědictví po matce, ale navíc vznikly dluhy za více jak deset tisíc zlatých.

Bratr Antonín nastoupil vojenskou službu a Tomášovi se hroutil jeho sen. Možná proto, že zůstal osamocen a považoval proto neúspěch podnikání jen za svůj vlastní, se dokázal vzchopit. Mohl vyhlásit konkurs, ale zřejmě cítil, že by se mu tím mohla navždy uzavřít brána k budoucnosti, že by mohlo toto přiznání neúspěchu zlomit jeho odhodlání. Rozhodnutí pokračovat i za cenu obětí mělo jistě i zcela racionální důvody - Zlín byl v té době zapadlým městečkem, kde si všichni viděli do talíře. Bankrotář by zde jistě neměl na růžích ustláno a těžko by mohl pomýšlet na lepší budoucnost ( přečtěte si také článek Proč byl Baťa geniálním podnikatelem a jak se jím stát také).

Odložil tedy nedělní oblek do skříně a začal konečně pracovat. Nejdříve se styděl a schovával svůj verpánek do kouta, po čase si ale zvykl a práce ho začala bavit. Nosil na zádech kůže od vlaku v Otrokovicích a hned je ještě v noci rozkrájel, aby dělníci mohli ráno začít pracovat, vozil hotové boty do Vídně, aby za ně dostal nový materiál, vedl účetnictví a platil dluhy. Brzy byl zocelený tak, že zvládl i další krizi s dluhy, které způsobil jeho bratr Antonín.

Můžeme si všimnout, že i dnes si řada podnikatelů na něco hraje. Například rádi naslouchají lidem, kteří jim říkají, že mají dělat jen to, co je baví. Tomáše Baťu také nejdříve bavilo chodit v nedělních šatech do hospody na kulečník, ale když došlo na "buď- a nebo", šaty svlékl a posadil se k verpánku. Myslíte, že ho bavilo nosit v noci těžké kůže na zádech nějakých 12 kilometrů od vlaku a po návratu je místo odpočinku nakrájet, aby dělníci mohli ráno pracovat? Jsem si jist, že ne. Ale jestliže se do něčeho pustíme, pak prostě musíme dělat to, co je potřeba, ne co se nám líbí. Takto to vnímají intuitivní podnikatelé a tak se rodí podnikatelský úspěch.


Dobré? Sdílejte na sociálních sítích: