Jan Baťa - pohled z druhé strany 3

Jan Baťa - pohled z druhé strany 3 Jan Baťa byl údajně hned dvakrát vážně varován před zhoubnou mocí politiky. Jednou to byl slovenský páter Hlinka, kdo ho při osobní rozmluvě nabádal: "Strážte sa politiky!" A podobně se vyslovil i americký obchodník Edward F. Filene: "Vaši práci, vaše dílo může podlomit jen jedno, pan Baťo, a to je politika." Jestliže Jan přesto na tato varování nedbal, nebylo to z důvodu velikášství a nezřízení touhy po moci, jak je bohužel dodnes vžité, ale z upřímné touhy pomoci jak svým lidem, tak celé zemi.

Domníval se, že postavení význačného evropského a světového podnikatele ho přímo zavazuje využít svého vlivu, ba i peněz.

"Už po zatčení na sklonku roku 1938 bylo jasné, že pokud dojede k okupaci celého Československa, nezůstane Baťa dlouho na svobodě."


Neobratný politik Jan Baťa

Pravda, Jan často jednal velmi impulzivně. Jakmile se pro něco nadchnul, chtěl mít výsledky hned. Někdy to bylo k užitku (dokázal takto rozvíjet závod mnohem rychleji než kdysi Tomáš), jindy ne. Platilo to i o jeho politických postojích. Rozhovor s prezidentem Benešem, který ho nedlouho před Mnichovem pozval na Hrad, označil za velké zklamání. Místo o slíbených silnicích a železnicích se brzy začalo mluvit o politice a president údajně prohlásil, že Československo existuje jen z milosti velmocí. Svobodu si nevybojovalo, ale dostalo. Zlíbí-li se mocnostem, zase mu ji vezmou.

"Žába, napadlo mi. Nemá krve v žilách. Vždyť přece by jinak nemohl mi říci takovouto věc, která ukazuje, že jsme psem u cizí boudy. Byl jsem tím raněn. Dotčen. Uražen. Náš prezident to řekl…" Tak reagoval Jan na Benešův postoj. Od té doby byl zřejmě jejich vztah velmi rezervovaný a ze strany presidenta až nepřátelský.

Nerezignoval však. Když guvernér Národní banky Dr. Engliš vyhlásil sbírku na obranu státu, Baťovci poslali bezkonkurenčních třicet milionů korun (polovinu z toho vybrali mezi sebou zaměstnanci a zbytek přidal podnik). Když byla vyhlášena mobilizace, dopravovaly povolance po celé republice nejen firemní autobusy, ale i letadla.

Po ztrátě Sudet jako by teprve uslyšel ona varovná slova. Nic jiného mu ostatně ani nezbývalo. V okleštěné republice nebylo možno dělat samostatnou politiku a nadbíhat Němcům Baťa nechtěl. Proto přichází s novou ideou, ideou práce. ""My, ve Zlíně, máme možnost dáti národu příklad, jak se má a může překonávati taková krize naším všeúčinným receptem, který se nazývá - Práce."


Na útěku

Už po zatčení na sklonku roku 1938 bylo jasné, že pokud dojede k okupaci celého Československa, nezůstane Baťa dlouho na svobodě. A že druhá republika nebude mít dlouhého trvání, o tom měl dostatek signálů. Začal se proto připravovat na emigraci.

Čtrnáctého března 1939 byl Jan v Polsku, když mu Dominik Čipera po telefonu doporučil, aby zůstal na místě a nevracel se domů. Ještě téhož večera se za ním ze Zlína automobilem vydala celá rodina. Syn měl vysokou horečku a venku se sypal sníh. Daleko však nedojeli, zastavila je německá vojska postupující od Ostravy a přinutila je vrátit se do Zlína.

Jan byl odhodlán zůstat v zahraničí. Nejdříve se přesouvá do Bukurešti, pak do Paříže a nakonec do Londýna. Na americkém velvyslanectví sonduje, zda bude moci pokračovat export do USA a jestli je možné zachovat označení "Made in Czechoslovakia". Nakonec se však přece jenom musí vrátit. Němci vyhrožují represemi a zabavením podniku. Vyžádá si tedy alespoň glejt, zaručující jeho osobě beztrestnost a možnost svobodně cestovat přes hranice.

I tak bylo zřejmé, že ve Zlíně dlouho zůstat nemůže. Nacisté dodržovali slovo jen když se jim to hodilo. Šlo tedy o to, připravit takové podmínky, aby podnik mohl fungovat i bez svého majitele. A za druhé - lépe zorganizovat odcestování celé rodiny.
Jan se rozhodl využít účasti na světové výstavě v New Yorku. Protože Baťovy závody zde vybudovaly rozsáhlou expozici, nebudila cesta žádné podezření, i když se jí zúčastnilo několik desítek lidí. Ti měli podle Baťova záměru tvořit jádro budoucí americké továrny.

Nikdo si však nedělal iluze, že podnik lze takto na dálku řídit donekonečna. Dříve nebo později Němci Baťu vyzvou k návratu a jakmile odmítne, bude jakákoliv korespondence a komunikace s ním pod dozorem. Vedoucí pracovníci tedy dostali větší pravomoci a také akcie. Byli si však vědomi, že jejich postavení vůbec nebude snadné. Šlo doslova o život.

žárovkaAni triky, ani nezájem o zákazníky, jak to dělají řetězce. Rád se s vámi podělím o lepší způsob, jak prosperovat v maloobchodě i dalších oborech podnikání a být lepší než oni. Program PARTNER PLUS vznikl právě proto, aby vás zbavili starostí o budoucnost. Přidejte se


Proč se Jan Baťa veřejně nepřihlásil k odboji

Po vypuknutí války byl Jan Baťa několikrát vyzván exilovou vládou, aby se jasně přihlásil k odboji a odsoudil nacisty. Nikdy to neudělal. Proto byl obviňován buď z kolaborace, nebo ze zbabělosti a snahy udržet si majetek stůj co stůj. Pravda však byla jiná. Jan uvažoval stejně jako jeho nevlastní bratr Tomáš - v továrně neviděl budovy, stroje a suroviny, ale především lidi. A o ty mu šlo.

"Bude stačit jeden krok, abychom my tady, kteří necháme hlavu ve smyčce, o ni přišli, když ty se necháš zlákat nebo vystrašit nějakými těmi hesly doby a tou národní povinností, nebo takovým nějakým medem nebo strašákem," říká v knize Dominik Čipera a vyjadřuje tak mínění všech. Celý Zlín úzkostlivě čekal, zda Baťa odolá a nevysloví to, co po něm exiloví politici požadovali. Jan vydržel. I když tím naopak přišel téměř o všechno, nikdy nelitoval.

  Komentáře: Měl se Jan Baťa držet stranou politiky?

 

Intuitivní noviny

Každý měsíc vám pošlu emailem originální čerstvou dávku inspirace v Intuitivních novinách



Inspirace ze Školy milionářů

Jednou za měsíc inspirace pro každého, kdo chce stát pevně na vlastních nohou.



 
Informace o nakládání s osobními daty zde.
 

Využijte tyto užitečné nástroje: