Příběhy podnikatelů: Když zlaté české ručičky nestačí

 

"Zlaté české ručičky se chválí samy," kázal mi Olda Novák, majitel autoservisu. Seděl na ponku a svěřoval se s problémy svého podnikání. "Ani jsem si nevšiml," odpověděl jsem a rozhlédl se po prázdné dílně.

 
Příběhy podnikatelů: Když zlaté české ručičky nestačí
 

"Někdy to tady fakt vypadá, jako by všichni začali chodit pěšky," připustil. "Ale o žádné reklamě slyšet nechci. To prostě nefunguje." Nepřesvědčoval jsem ho, že si má zaplatit inzerát. Reklamu můžete dělat, až když je co propagovat. A Olda nemohl nabídnout nic jiného, než ty své zlaté ručičky. A i o tom jsem tak trochu pochyboval.

"Je mi jasné, že na majitelích nových aut nevydělám. Ti musí jít do smluvního servisu. A lidi, co mají staré plečky, zase čekají, dokud se jim to nevysype. Pak jsou rádi, že dojedou do nejbližší dílny. Nebo se jich tu nahrne deset, chtějí mít hotovo nejpozději zítra ráno, a já je musím poslat ke konkurenci."

"Ale kdepak, přistavuju. Už se tam nemůžu vejít."

"Potřeboval bys zkrátka předvídatelnější přísun zakázek," řekl jsem. Olda pokýval hlavou. "Jasně že jo. Jenže to zrovna u mě nefunguje. Jo, kdybych dělal záruční prohlídky a tyhle věci, to by bylo jiné. Ale jak říkám, se staršími auťáky lidi přijdou, až když už je zle." Hodných deset minut mě pak oblažoval stížnostmi na velké servisy, které si všechno shrábnou pro sebe.

"Tak jim taky dělej prohlídky," navrhl jsem, když mě konečně pustil ke slovu. "Komu? Těm, co mají starý auta? Ti si pro korunu nechají vrtat koleno. Myslíš, že by mi zaplatili za prohlídku? Ani náhodou!"
"To si nemyslím," řekl jsem. "Dělal bys jim to zadarmo."

Odjakživa se prodávalo aktivně. Už středověké tržní řády musely omezit pokřikování prodejců a zakázat jim, aby zákazníky chytali za rukáv. Vy samozřejmě na zákazníky pokřikovat nebudete, ale můžete na ně mluvit, doporučovat, inspirovat je. Aktivní prodej sice vydělává víc peněz, ale také lépe slouží zákazníkům. A o to přece jde.

Olda vytřeštil oči. Určitě si myslel, že jsem se zbláznil. Naklonil se, aby na mě v šeru dílny lépe viděl, jestli mi třeba v obličeji nějak necuká. Když se trochu upokojil, vysvětlil jsem mu svůj plán. Udělá svým zákazníkům jednoduchou prohlídku toho nejdůležitějšího, řekne jim, co asi brzy doslouží a kolik to bude stát. Případně si hned domluví termín. Nebo jim dá nějaký čas, aby si našetřili a přijeli. Sice to bude nějaká práce navíc, ale když sedí v prázdné dílně s rukama v klíně, stejně nic nevydělá.

Ještě když jsem odcházel, mumlal cosi jako "za dobrotu na žebrotu". Už se neozval, takže jsem si byl jistý, že dál čeká v prázdném servisu, jestli někomu poblíž neupadne kolo. Překvapilo mě tedy, když se u mě asi za půl roku zastavil. Montérky měl zacákané maltou. "Copak, změnil si obor?" zeptal jsem se napůl vážně. "Ale kdepak, přistavuju. Už se tam nemůžu vejít. Řeknu ti, ty prohlídky byly vážně dobrý nápad. Ještě že jsem na ně přišel." Nechal jsem ho při tom. Co bych pro kamaráda neudělal.


Své šance na úspěch zvýšíte, když:

  • se místo čekání na zákazníky zamyslíte, jaké jsou jejich potřeby a co by na ně mohlo zapůsobit
  • nabídnete nějakou službu, která je na první pohled zdarma, ale ve skutečnosti vám zajistí zakázky, intuitivní podnikatel ví, že taková služba je investice
  • použijete  takové marketingové nástroje, které zaručí opakované návštěvy zákazníků
Hodně menších podnikatelů pořád ještě dává rovnítko mezi marketing a reklamu. S tím bojuji od samého začátku intuitivního marketingu a stejně se vždycky najde někdo, kdo při zaslechnutí slova marketing křičí, že on žádnou reklamu nechce. To je v pořádku, reklama bez ostatního bývá černou dírou na peníze. Ale bez marketingu se podle mě žádný podnikatel, natož intuitivní, neobejde. I když může mít různou podobu.


Dobré? Sdílejte na sociálních sítích: