Příběhy podnikatelů: Prokletá restaurace

Majitel restaurace měl kruhy pod očima a vypadal hodně unaveně. "Věříte na kletby?" zeptal se mě na úvod, když jsme se usadili ke stolu v jeho podniku. Pokrčil jsem rameny. Chtěl jsem něco říct, ale přes hlasitou hudbu, která zněla místností, mě nebylo slyšet. Požádal jsem číšníka, který nám přinesl minerálku, aby ji ztlumil. Pokrčil rameny a trochu pootočil ovládacím knoflíkem.

Příběhy podnikatelů: Prokletá restaurace. Majitel požádal experta Miloše Tomana o radu

"Poslední dobou si hosté stěžují, že je z našeho jídla bolí žaludek. Vydezinfikovali jsme celou kuchyni, prověřujeme suroviny, všechno máme pod kontrolou… a nic. Pokračuje to dál. Jako kdyby nás někdo proklel."
"Kdy to začalo?" zeptal jsem se.
"Je to asi půl roku."
"A jak dlouho tu máte to řvoucí rádio?"
"To už je tady dlouho… Ale je pravda, že jak přišel Marek, ten číšník, co nás obsluhoval, tak to pouští víc nahlas. Občas mu říkám, aby ho ztišil, ale za pět minut už je to zase stejné."

"Žádná kletba," řekl jsem.

"Žádná kletba," řekl jsem. "Může za to Marek."
"Myslíte, že jako nedodržuje hygienu? Nebo co?"
"Kdepak hygiena," mávl jsem rukou. "Pouští nahlas rádio."
Majitel restaurace vykulil oči.

E-book Intuitivní marketing v restauraci od Miloše Tomana

"Je to jednoduché," vysvětloval jsem. "Pro naše instinkty znamená hluk nebezpečí. Tělo se připraví, aby mohlo reagovat. Do krve pumpuje adrenalin. A trávení se naopak zastaví. Takže když se ohlušený zákazník vypotácí z vaší restaurace, leží mu oběd v žaludku jako kámen."

Podceňovat instinkty, i když pocházejí z pravěku, se nevyplácí. Marek dostal zákaz sahat na rádio, místností zní tichá hudba a hosté jsou spokojení a chutná jim Máte také svoji záhadu? Nechte si poradit.