"Byla jsem na mateřské a potřebovala jsem si přivydělat. Tak jsem začala šít dětské tepláčky. Manžel mě v tom podporuje a jsme šťastní." Na podobné story malých podnikatelek a podnikatelů můžete často narazit na jejich webu v rubrice "Můj příběh". Ačkoliv jsou přesvědčeni o opaku, nikoho to nezajímá. Takové příběhy žije totiž většina lidí a není na nich nic zvláštního.
Každou minutu útočí na lidi tisíce informací. V té záplavě je velmi těžké se na něco soustředit. Přesto mají některá sdělení evidentní úspěch. Čím to je? Dobří marketéři jsou struční, odkazují na známé věci - a nenechají se strhnout požadavkem na maximální objektivitu. Popis "Pomelo je přerostlý grapefruit se silnou měkkou slupkou" sice není přesný, ale srozumitelný ano.
Podtitul této knihy říká, že jde o vtipného průvodce vaší komunikací s šéfy, kolegy, přáteli či příbuznými, Chybí mi tam zákazníci. Právě při jednáních s nimi jsem tuto barevnou typologii dávno používal a používám. Umožňuje totiž každému sdělovat informace ve formě, kterou vyžaduje, jinak vás přestane poslouchat. A hlavně se pouhé čtyři typy snadno pamatují.
"Prosím vás, co nám to tady vykládáte? Vždyť ta věc za nic nestojí!" S podobnými komentáři se na sociálních sítích setkáváme každý den. Od Bitcoinů přes auta a zájezdy až po rohlíky. Svět je plný brouků Pytlíků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli. Jistě, můžete mít na mnoho věcí kritický názor. Ale nechte si ho raději pro sebe. Je k tomu jeden dobrý důvod.
Tak mě vzedmuté vlny všeobecného zájmu o online vyhodily na břeh Instagramu, kam jsem se zatím bránil vstoupit. Ale došlo mi, že tak mohu o sobě obrazem říct něco trochu jiného než na ostatních sítích. Poodhalit roušku, jak vznikají moje knihy a programy a ukázat zákulisí. Takže pokud to chcete všechno vědět a hlavně vidět, přijďte a sledujte mě na Instagramu.
"Sejde z očí, sejde z mysli," říká české přísloví. V době, kdy vzniklo, mohlo takové zapomínání trvat měsíce či roky. Ne však dnes, kdy jsme zavaleni informacemi všeho druhu a naše pozornost těká od jednoho podnětu ke druhému. I když jste se tedy možná se zákazníkem před chvílí potkali, na jeho mysl už útočí reklama konkurence. Je potřeba se v paměti udržet.
"Paní vedle u stolu se přidala na naši stranu a slečně "Elišce" vysvětlila, že opravdu smrdí. Takže vřele doporučuji si v OV raději zajít do ZOO, budete mít určitě krásnější zážitek a kulinářský určitě bude také lepší." Co to proboha je? Recenze nespokojeného zákazníka restaurace, zveřejněná na Google. A pěkná ukázka, jak to dopadá, když nemáte online informace o vás pod kontrolou.
Jsem na Facebooku od roku 2010, na dalších o něco méně. A tak jsem si myslel, že o sítích něco vím. Přesně do chvíle, než jsem si přečetl tuto knihu. Vlastně jsem se do ní nejdříve zaposlouchal a asi v polovině mě už natolik zaujala, že jsem druhý den sedl do auta a ujel skoro 30 kilometrů, abych ji koupil i v tištěné podobě. Můžu si tak v ní podtrhávat. A doporučuji to i vám.
Před pár roky jsem byl v supermarketu svědkem bouřlivé reakce jednoho ze zákazníků. Rozčilený muž pobíhal s konzervou v ruce mezi regály a křičel, že ho nezajímá, jakou cenu mají na pokladně, pro něho že je důležité, co vidí na regálu. "Máte v tom bordel a nejste schopní se ani omluvit," řval. Viditelně se mu takový rozruch zamlouval a užíval si ho.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
