Když na mě dopadne nějaká rána nebo se objeví těžký problém, reaguji vždy stejně. Nejdříve se uzavřu, schoulím, mám ty nejčernější myšlenky a říkám si, proč zrovna mně se to muselo stát. Ale nejpozději druhý den ráno vstanu, zatnu zuby a pustím se do boje. Asi to máte podobně, takže teď cítíte, že je čas začít bojovat. Podívejme se, od čeho se odrazit.
Jsem na Facebooku od roku 2010, na dalších o něco méně. A tak jsem si myslel, že o sítích něco vím. Přesně do chvíle, než jsem si přečetl tuto knihu. Vlastně jsem se do ní nejdříve zaposlouchal a asi v polovině mě už natolik zaujala, že jsem druhý den sedl do auta a ujel skoro 30 kilometrů, abych ji koupil i v tištěné podobě. Můžu si tak v ní podtrhávat. A doporučuji to i vám.
Ještě v polovině minulého desetiletí obsahovaly novoroční firemní newslettery i weby sáhodlouhé projevy generálních ředitelů. Čtenáře zaujaly asi tak, jako kdysi referáty ze zasedání státostrany v Rudém právu. V tomto ohledu už jsme se přece jen posunuli o kousek dál, ale i tak se pořád píší texty, které nikoho nezajímají. Mají totiž jednu zcela zásadní chybu.
"Vyhledavače prý mají nejraději čerstvý obsah. Ale kde ho pořád brát?" stěžuje si podnikatelka. Je to bohužel tak. Obsah kraluje, ale je také nenažraným Otesánkem, dožadujícím se přísunu dalších a dalších témat. A řada lidí, kteří se s nadšením pustili do blogu nebo oživování facebookových stránek příběhy, zanedlouho zjistila, že jim došla inspirace. Co se s tím dá dělat?
"Dostávám většinou poptávky e-mailem," svěřuje se podnikatel. "Jenže když chci doplňující informace, už se neozvou. Nebo jim pošlu cenu a je ticho. Jen asi 10 % skončí objednávkou." Možná ten samý problém řešíte také a říkáte si, jací jsou ti zákazníci neslušní lidé. Vždyť by alespoň mohli napsat, že si vybrali někoho jiného. Ve skutečnosti je chyba na vaší straně.
"Pryč s PowerPointem!" ozývá se už nějakou dobu ze všech stran. Dokonce se pořádají konference, které jsou ze zásady bez prezentací. Řada lidí zanevřela na obrázky a dává přednost tabuli nebo flipchartu, který považují za jaksi lidštější. Jenže to všechno je v lepším případě omyl nebo nedorozumění. Z vaničky se s vodou vylévá i dítě, a tím je dosažení požadovaného účinku.
"A kde jste to psal, já o ničem nevím?" Na tyto otázky odpovídám, že na webu sice většina informací zůstane, ale sociální sítě jsou jako noviny. O nich už Karel Čapek psal, že ty včerejší nikoho nezajímají. Zprávy přicházejí a odcházejí a může se stát, že zrovna tu, co vytvoří "AHA efekt" (to když se plácnete do čela a řeknete si: "No jasně!"), přehlédnete. Co s tím udělat?
"Moc se mi nedaří a tak potřebuji udělat propagaci. Sháním někoho, kdo by mi pomohl s reklamou na Facebooku." S podobnými poptávkami se jistě už každý z nás setkal. Reklama na sociálních sítích vypadá jako sázka na jistotu. Zvlášť když je cenově dostupná a spousta lidí má pocit, že ji zvládnou sami. Jaká je ale realita? Podle šetření "Češi a reklama 2019" považuje internet a sociální sítě za přesycené reklamou zhruba tolik lidí...
Byl jsem tehdy prodejcem začátečníkem. Měl jsem naplánovanou schůzku s nákupčí velkého podniku, o které se kolegové vyjadřovali buď nelichotivě, nebo s ustrašeným respektem. V každém případě mi bylo těžko u žaludku, když jsem se chodbou blížil k jejím dveřím. Nesměle jsem zaťukal. "No, co je zase?" ozvalo se naštvaně z kanceláře. Nahlédl jsem dovnitř a pípnul, že máme domluvenou schůzku.
