Dejte do kbelíku jednoho kraba a během hodiny z něj vyleze a zmizí. Dejte tam ale krabů víc a všichni zůstanou v kbelíku, protože se navzájem stahují nazpátek. Říká se tomu krabí efekt. Lidé se často chovají stejně. Jedince, kteří se snaží vyniknout nebo si jít za svým snem, vší silou stahují nazpátek. Ne kvůli závisti, jak se říká, ale protože porušují pravidla tlupy.
Nedávno mě zaujal dotaz na Facebooku. Pán, který už překročil třicítku, se zcela vážně dožadoval rady, v čem podnikat, kde potkat příležitost a jak sehnat společníky či obchodní partnery. Ale hned dodával, že se mu nelíbí to a ono… Snad vám to přijde spíš jako kuriozita, ale svět je plný podobných lidí, a to nejen mezi těmi, kteří se po podnikání teprve rozhlížejí.
"Prosím vás, co nám to tady vykládáte? Vždyť ta věc za nic nestojí!" S podobnými komentáři se na sociálních sítích setkáváme každý den. Od Bitcoinů přes auta a zájezdy až po rohlíky. Svět je plný brouků Pytlíků, kteří všechno vědí, všechno znají a všude byli. Jistě, můžete mít na mnoho věcí kritický názor. Ale nechte si ho raději pro sebe. Je k tomu jeden dobrý důvod.
Nástěnku vizí jsem měl asi dvakrát. Protože můj stůl stojí proti oknu, musel jsem ji pověsit na bok. Tam jsem ji viděl asi tak dvakrát za dobu její existence. A stejně jsem nevěděl, co s ní. Mám jezdit očima od obrázku k obrázku a říkat si "Jejda, ty hodinky bych tedy fakt chtěl. I auto."? Nebo upřeně zírat na nástěnku jako na jeden obraz? Naštěstí existuje lepší řešení.
Za druhé světové války si Američané zřídili na jednom z tichomořských ostrovů zásobovací základnu s letištěm. Domorodcům, kteří překvapeně přihlíželi nezvyklému ruchu, hojně rozdávali pamlsky. Válka skončila, vojáci z ostrova odešli. Ale místní lidé nemohli zapomenout na lahůdky, které dostávali. A tak se rozhodli letadla, která je přinášela, přivolat zpět.
