Vystavte svůj úspěch na osobní důvěře
"Nezlobte se, nechci. Já k té vaší organizaci nemám důvěru." S takovým odmítnutím se může setkat spousta lidí, nejen v síťovém marketingu. Stejně tak mohou narazit obchodníci, domnívající se, že je známá značka zaštítí. A přijde studená sprcha. Oslovený či zákazník si něco přečetl na internetu, někdo mu něco řekl, má nějaký mlhavý pocit… S tím těžko hnete, protože takové postoje se získávají snadno, ale obtížně se mění. Proto je potřeba nedělat jednu zásadní chybu. Když pochopíte, o co jde, bude se vám pak přesvědčovat mnohem snáze.
V dětství jsme občas na půdě potkávali kočky, které se tvářily soustředěně a dávaly nám najevo, že máme dělat rámus potichu. "Nerušte je, číhají na myš," napomínali nás rodiče. Zřejmě v tom byly úspěšné, protože každou chvíli přinesly ukázat nějakého uloveného hlodavce. Dařilo se jim proto, že využili to, co nejlépe uměly. Nebyly dost rychlé, aby myši pronásledovaly. Nemohly za nimi do děr. A tak se obrnily trpělivostí a tiše čekaly, až kořist ztratí ostražitost a přijde na dosah. My máme také někdy problém ulovit úspěch, takže se můžeme poučit. 
Máme doma spoustu koček. Občas se totiž objeví nějaká vyhladovělá bezdomovkyně a když zjistí, že zdejší strava i ubytování jsou na ucházející úrovni, už zůstane. Je tu ale jeden problém - nemáme kočičí dvířka. Kočky si navykly chodit okénkem v koupelně, které je díky svahu kousek nad zemí. V létě to jde, okénko je pořád otevřené a kočky si chodí ven a dovnitř, jak se jim zachce. V zimě to ovšem vyžaduje naši asistenci. A to mi dává možnost pozorovat kočičí chování a s překvapením objevovat, jak hodně se u nich my lidé můžeme inspirovat. 
Když Tomáš Baťa vzpomínal na své začátky kapitalisty, napsal: "Já nechtěl býti zlosynem. Uvažoval jsem a četl jsem o podnikání družstevním a tu vstoupila mi na mysl zkušenost spolupráce s bratrem, kde každá práce byla omluvena, ale žádná udělána. Všude jsem viděl špatné výsledky práce družstev, ba i takových, které pozůstávaly pouze ze dvou bratrů.
"Já si na příští rok nic neplánuji," řekli mi jeden podnikatel začátkem prosince. "Vždyť nevíme, co bude za čtrnáct dní, natož třeba za rok." Je pravda, že v dnešní době, kterou někteří nazývají turbulentní, se všechno mění rychleji a výkyvy nahoru i dolů jsou také rychlejší než dříve. Ale zaujala mě slova, která podnikatel pronesl nakonec: "I tak jsem pořád stresovaný, že něco nejde tak, jak bych si to představoval." Proč vlastně neustále žijeme ve stresu, často i se strachem, s obavami, co bude? A netýká se to samozřejmě jen podnikání, jde o náš život. 