Co byste chtěli, aby po vás zůstalo? Na hřbitově v jednom francouzském městě najdete prostý náhrobek. Je na něm jméno zesnulého, data a nápis: "Žil. Nikdo neví, proč". Obávám se, že toto by se dalo říct o mnoha dalších lidech. Žijí naprosto nezajímavý život. Jdou do práce, přijdou z práce, nají se, podívají se na televizi, usnou, probudí je budík, nasnídají se, jdou do práce…
Čísla za vás nerozhodnou. Věřte intuici. "Chcete-li se rozhodnout, jak začít nebo pokračovat v podnikání, udělejte si průzkum trhu, sežeňte co nejvíc informací z oboru, dejte všechna ta čísla do tabulek a analyzujte je." Správně? Kdepak. I když se tyto dobře míněné rady omílají pořád dokola, lidé se ve skutečnosti rozhodují úplně jinak. Jak se tedy rozhodovat?
Úspěch nenajdete tam, kde je to nejsnazší. Pozdní chodec uviděl muže, jak leze po kolenou pod lampou a něco hledá. "Ztratil jsem klíč od domu," odpověděl na otázku. A tak mu pomohl hledat. Když půl hodiny nic nenašel, zeptal se nedůvěřivě: "Opravdu jste ho ztratil tady?" Muž zavrtěl hlavou. "Ztratil jsem ho o kus dál, ale tady je na hledání vidět." Nehledáte také...
Cesta vpřed je většinou lepší řešení, než se vracet. Na cestě z vrcholu riodejaneirské hory Corcovado, na kterém stojí známá socha Krista, řidič špatně odbočil a náš mikrobus se ocitl na hliněné cestě mířící do chudinské favely. Policejní espézetka jistě není nejlepším označením pro výlet do tohoto území, jenže nazpět to nešlo. Kola se smykala v blátě. Vyrazili jsme tedy kupředu...
Nevím, jestli je to jen vlastnost Čechů, ale všiml jsem si, že čím méně našinec o něčem ví, tím víc o tom rozumuje a hodnotí to. A protože někteří lidé v dřívějším heslu "Psali to v Rudém právu, tak to musí být pravda" nahradili komunistické noviny internetem, tak se nesmysly šíří jedna radost a stávají se "pravdivými". A platí to i o síťovém marketingu, na který se dnes podíváme.
