Úspěšný bude ten, kdo není vlažný a slepě věří
Bylo to tuším v šesté třídě. Ve výtvarce jsme malovali jakési zátiší a já jsem si právě liboval, jak jsem ho pěkně a vyváženě vystihl, když se mi přes rameno naklonila učitelka. "Málo výrazné!" prohlásila autoritativně, namočila štětec do černé barvy a vyzdobila mi jí výkres. Myslel jsem, že budu brečet. Dnes se na to dívám jinak. Zkušenost mě naučila, že na tom biblickém "že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech" něco je. Kdo chce být úspěšný, nemůže tiše pípat někde v davu lidí, kteří za největší přednost považují nenápadnou prostřednost.
Před pár roky jsem mluvil s mladým mužem. Studoval v USA na prestižní univerzitě a přivezl si z ní červený diplom. Ale stěžoval si: "Už jsem tři měsíce doma, a ještě mě nikdo neoslovil s nějakou zajímavou nabídkou práce." Zeptal jsem se, jestli se poohlížel po nějakém zaměstnání. Podíval se na mě s despektem a opáčil, že to on nemá zapotřebí… Každou chvíli se někde můžeme dočíst, že v životě je nejdůležitější, co se naučíme. Jenže jak je vidět, nestačí to. Spousta lidí má tolik znalostí, že by mohli vydělávat miliony. Místo toho pracují v kanceláři za pár šupů. 
Jsem spíš technický typ, takže mám občas problém uvěřit některým věcem, které sice evidentně fungují, ale já nevím jak. Zkrátka takový skeptický Tomáš, který neuvěří, dokud si nesáhne. To je třeba případ známého přání, týkajícího se parkovacího místa. Funguje, což o to, ale jak? A proč jiná přání se ne a ne splnit, i když použijeme stejný postup? Jaký je za tím mechanismus? Přemýšlel jsem tedy, jak to pojmout víc technicky, protože pak se dá lépe předvídat výsledek. A přišel jsem jak na fyzikální analogii, tak na tři faktory, které rozhodují, jestli se přání splní nebo ne.
"Považoval jsem vás za rozumného člověk, ale když vidím, na co jste se dal..." Rozhodnete-li se svůj život změnit a pustit se do něčeho nového, zaručeně vás takové komentáře neminou. Zvlášť pokud to budete dělat s nadšením a vírou v dobrý výsledek. To se hned stanete nemyslícím fanatikem, sektářem a vůbec člověkem zaslepeným. Co se to děje? Proč vám jsou schopni něco takového říkat lidé, kteří vám dosud byli blízcí? Určitě ne proto, že by chtěli škodit. Naopak, myslí si, že vás ochrání. Asi jako ta kvočna, která bránila "ošklivému káčátku" létat. 
"Chudý člověk spí líp než bohatý," napsal švédský lékař a spisovatel Axel Munthe. Jako doktor by ovšem měl vědět, že s prázdným žaludkem se velmi špatně usíná, zvlášť když nevíte, za co se druhý den najíte. Proto mám raději vyznání jednoho svého známého, milionáře, jak ráno vstává s radostí a bez obav, co den přinese. Bohužel na internetu najdeme víc citátů oslavujících chudobu, než těch druhých. Lidé si je přečtou a hned se nestydí za hodiny promarněné u nekonečných televizních seriálů: Chtějí přece dobře spát. My to ale máme jinak.