"Mě ta práce tak nebaví!" stěžovala si paní proti mně. Vypadala unaveně a bez jiskry. Za tu hodinu, co jsme strávili v restauraci, si dala dvě kávy. S účastí jsem se jí zeptal, proč si tedy nenajde jinou. Dnes je přece po pracovnících sháňka. "To je jedno," vzdychla. "V zaměstnání nemůžete dát najevo nadšení. Jinak toho hned využijí a přidají vám víc práce za stejné peníze."
Seděli jsme v úzké kuchyni u stolu pokrytém laciným ubrusem. Celý byt byl stísněný a chudý. Jeho žena vypadala uštvaně a viditelně neměla radost, že je večer otravuji. Vysvětloval jsem mu, že bez vize neví, jaký má jeho život vlastně smysl a co by měl dělat. "Řekněte mi upřímně, co byste teď nejvíc potřeboval," vyzval jsem ho. "Peníze," odsekla manželka, která si přišla ohřát čaj.
Víc jak půl hodiny si mi stěžoval, že nevyjde s penězi. Prý jestli nevím o nějakém přivýdělku. Když jsem zmínil MLM, polekal se: "To ne, to je přece nelegální!" Zeptal jsem se, proč si to myslí. Řekl mi, že to píšou všude na internetu. A o lidech, kteří se do těchto pyramid zapojili, a nakonec přišli o všechno, rozpadlo se jim manželství a rodina už s nimi nechce promluvit ani slovo.
Bylo to tuším v šesté třídě. Ve výtvarce jsme malovali jakési zátiší a já jsem si právě liboval, jak jsem ho pěkně a vyváženě vystihl, když se mi přes rameno naklonila učitelka. "Málo výrazné!" prohlásila autoritativně, namočila štětec do černé barvy a vyzdobila mi jí výkres. Myslel jsem, že budu brečet. Dnes se na to dívám jinak. Zkušenost mě naučila, že na tom biblickém "že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tě v ústech" něco je.
Před pár roky jsem mluvil s mladým mužem. Studoval v USA na prestižní univerzitě a přivezl si z ní červený diplom. Ale stěžoval si: "Už jsem tři měsíce doma, a ještě mě nikdo neoslovil s nějakou zajímavou nabídkou práce." Zeptal jsem se, jestli se poohlížel po nějakém zaměstnání. Podíval se na mě s despektem a opáčil, že to on nemá zapotřebí… Každou chvíli se někde můžeme dočíst, že v životě je nejdůležitější, co se naučíme.
