Jak vám kočky ukážou cestu k úspěchu

 

Máme doma spoustu koček. Občas se totiž objeví nějaká vyhladovělá bezdomovkyně a když zjistí, že zdejší strava i ubytování jsou na ucházející úrovni, už zůstane. Je tu ale jeden problém - nemáme kočičí dvířka. Kočky si navykly chodit okénkem v koupelně, které je díky svahu kousek nad zemí. V létě to jde, okénko je pořád otevřené a kočky si chodí ven a dovnitř, jak se jim zachce. V zimě to ovšem vyžaduje naši asistenci. Od koček se můžete o úspěchu dozvědět víc, než si myslíte. Přesvědčte se.

 
Co má společného kočka v okně a váš úspěch

Nebojte se být sví a dělat věci jinak. Neúspěšným se to sice nebude líbit, ale je to váš život a váš úspěch. Raději si vezměte příklad z koček.

 
A to mi dává možnost pozorovat kočičí chování a s překvapením objevovat, jak hodně se u nich my lidé můžeme inspirovat.

Každý, kdo má doma kočku, totiž ví, že jejich pokyny nám, svým podnájemníkům (o pánech ani páníčcích se v tomto případě nehodí mluvit, to se týká psů), nesdělují jednoznačně. Lépe řečeno, my jsme natolik nechápaví, že jejich jednoznačným vyjádřením ne a ne přijít na kloub. Podívejte se na 6 věcí, kterými se můžete u koček inspirovat.

Můj citát o úspěchu:
"Veškerým vysvětlováním se dožadujeme souhlasu ostatních, a to sebevědomí lidé nedělají."


Prostě chcete to, co chcete

Takže když se kočka postaví proti oknu, vůbec to nemusí znamenat, že chce jít ven. Nastat mohou ještě přinejmenším dvě další varianty. Možná něco venku zaslechla a dívá se, kdo to sem jde. Případě uvažovala o tom, že by se opravdu vydala ven, ale když vidí, jaké je počasí… Nebo si to jednoduše rozmyslela.

A teď se podívejme, jak se chováme my. Naprostá většina lidí by v takové situaci šla ven, i kdyby tam padaly trakaře, nebo i kdyby si vzpomněli, že si nevzali ponožky a kapesník. Prostě je nám to hloupé, když už se někdo kvůli nám namáhá, odvděčit se mu tak, že se zase otočíme a vrátíme. A podobně se chováme v mnoha dalších případech ( viz také článek Co se můžete naučit od Donalda Trumpa (a nemusíte ho mít rádi)).

Úspěšní lidé dávají na první místo sebe. To není sobectví, jak se nám často vyčítá. Jde o chování naprosto logické. Neúspěšní obvykle reagují na to, co se děje, takže pomalu nevyvíjejí samostatnou aktivitu. Nejenže je to pak zdržuje, ale obvykle se ani nedostanou k tomu, co by opravdu chtěli. Takoví lidé svět kupředu nepostrčí.

Jeden řidič vyprávěl, jak přibrzdil u zaparkovaných aut, protože mu spadl mobil na podlahu. Když zvedl hlavu, na sklo mu ťukal nějaký pán, že je hned vedle volné parkovací místo, že se tam vejde a že mu ukáže. Řidič tam nejenže zajel, i když zde zastavit nechtěl, ale čekal s odjezdem tak dlouho, dokud ochotný pán nezmizel z dohledu.


Svá rozhodnutí neobhajujte

Možná kočky tuší, že jsme natvrdlí, ale nemíní nám nic vysvětlovat. Jestli se rozhodnou jít ven, nebo zůstat doma, či se z ničeho nic od okna odeberou na kočičí záchodek, je to prostě samozřejmé a není třeba dalších komentářů ( o inspiraci chováním koček si můžete také přečíst ve skvělé knížce Chovejte se jako kočka).

Zato my lidé máme neustále nutkavou potřebu obhajovat, proč jsme něco udělali nebo proč jsme své rozhodnutí změnili. Nejenže tím ztrácíme čas, ale obvykle se do těch argumentů tak zapleteme, že pak vypadáme jako nedůvěryhodní troubové.

Jednou jsem se chystal na rande, když u dveří zazvonil spolužák, že by potřeboval pomoct s domácím úkolem. Nechtěl jsem, aby mé rande komentoval, tak jsem se vymluvil, že musím sám dělat jiný úkol. "Tak oba dva uděláme spolu," zaradoval se spolužák. "Vlastně musím jít ven něco zařídit," otočil jsem. "Výborně, půjdu s tebou a po cestě to probereme." Nakonec jsem raději zůstal doma, protože mi to připadalo schůdnější než vláčet spolužáka s sebou na rande.

Buďme jako kočky. Nevysvětlujme zbytečně. Prostě jsme se nějak rozhodli, odpovědnost za své rozhodnutí neseme jen my a nikomu není nic do toho, jak jsme k němu došli. Veškerým vysvětlováním se totiž dožadujeme souhlasu ostatních, a to sebevědomí lidé nedělají.

Už samotný postoj ke kočkám naznačuje, jaké má člověk předpoklady k úspěchu. Kdo je vidí jako sobecká a falešná zvířata, ten zřejmě úspěšný nebude. Nemá rád individualitu a raději bečí s ovčím stádem. Vy se ale nestyďte za to, že si budujete svůj život podle svého. Já se řídím příkladem koček a funguje to.
Mám pro vás ideu, jak zvětšit svůj úspěch: Proberte tento článek se svými přáteli, kolegyněmi a kolegy, zákazníky. Více o sdílení myšlenek zde.


O rozhodnutích nepochybujte, ani o právu je změnit

Nevšiml jsem si také, že by kočky o svém rozhodnutí pochybovaly. Prostě se nějak rozhodnou a pro tu chvíli je to správné. Jestliže jim za deset minut přijde lepší jít ven, když se předtím vrátily, posadí se k oknu a čekají. Bez omlouvání, bez studu.

Zato my lidé jsme přesvědčeni, že naše rozhodnutí musí být věčná, nebo přinejmenším silně trvanlivá. Dokonce můžeme slyšet, že je to věc charakteru. Však se také o kočkách tvrdí, že jde o zvířata falešná. Říkají to ovšem lidé, kteří nemohou snést, když se někdo řídí tím, co chce sám, ne co chtějí druzí a hlavně oni (  Sáhněte si zdarma: Jak prosazovat své vám ukáže e-book Po spirále vzhůru).

Jistá žena dokonce takto "projevovala svůj charakter" tak dlouho, až na konec na poslední chvíli řekla na svatbě "ne" a utekla. Jistě by bylo pro ni i pro ostatní snesitelnější, kdyby své rozhodnutí změnila dříve. To by jí ovšem rodiče nesměli od dětství vtloukat do hlavy, že když se seriózní člověk pro něco rozhodne, tak na tom trvá.


Kočky nejsou zbrklé - a vy byste také neměli být

Poslední rakouský císař Karel I. musel po svém nástupu na trůn v roce 1916 řešit problém se zásobováním. Maďaři měli potravin dost, ale odmítali se o ně dělit, zatímco v druhé části mocnářství vládl hlad. Nový císař měl tři měsíce na to, aby se nechal korunovat králem Maďarů. Do té doby mohl přijmout opatření proti nim, pak už ne, protože mu to nedovolila korunovační přísaha. Co myslíte, využil této možnosti? Samozřejmě, že ne. Nechal se zbrkle korunovat a pak už nemohl nic dělat.

Lidé, kteří plánují (což jsou samozřejmě všichni intuitivní marketéři), se takto nechovají. Znají jednotlivé kroky, jež je potřeba udělat, a také jejich posloupnost. Vědí tedy, že nestačí mít cíle. Stejně tak je důležité vymyslet strategii, jak jich dosáhnout, a naplánovat si celou cestu. Jedno bez druhého je k ničemu, cesty bez cíle vás mohou zavést kamkoliv a bez strategie se možná k smrti unavíte, ale ničeho nedosáhnete.


Kočka i Honza musí slézt z pece

Neznamená to ovšem, že bychom měli lenošit a čekat, až nám úlovek přijde pod nos. Kočka při číhání nespí, i když to tak může vypadat. Musí totiž bleskurychle zareagovat. Nemůže si tedy dovolit nebýt ve střehu. Rady typu "Přejte si a ono to přijde," jsou sice hezké, ale je málo pravděpodobné, že by kočce přišla myš až do jejího pelíšku. I pohádkový Honza se musel zvednout z pece a vydat se do světa, aby něčeho dosáhl.

Kdysi jsem mluvil s člověkem, který měl červený diplom z prestižní americké univerzity. Vrátil se domů a čekal, že mu někdo zavolá nebo napíše a nabídne nějaké zajímavé zaměstnání. Byl velmi zklamaný, že se nic takového nestalo. Ale když jsme mu řekl, že aktivní musí být on, odpověděl mi, že se přece nebude doprošovat a ponižovat. Možná je ještě teď nezaměstnaný.


Když to nevyjde napoprvé, tak to zkuste znovu

Jednou jsem se obrnil trpělivostí a pozoroval kočky, jak to dělají. A zjistil jsem jednu zajímavou věc: Ani zdaleka nejsou pokaždé úspěšné. Když myš stihla utéct a schovat se, jednoduše pokračovaly v číhání. Musely pak dokonce čekat déle, než si jejich kořist dodala odvahy. A nepodařilo se to třeba ani napodruhé. Přesto nemávly tlapkou a nešly dělat něco jiného ( viz také kniha Intuitivní marketing pro 21. století).

Zato lidé to mají běžně ve zvyku. Něco se nepovede a hned vědí, že to neměli dělat, že to není nic pro ně a že měli poslechnout moudřejší. Nic proti moudrým, ale toto jsou většinou mudrlanti, kteří vás přesvědčují o jediném: Že nemáte nic podnikat a o nic usilovat. A ještě argumentují tím, že se tak vyhnete zklamání. Nevím, jestli kočky pociťují nějaké zklamání, ale kdyby se o nic nepokusily, pak by zaručeně cítily hlad. Kručící žaludek je nad všechna rozčarování.

Jestliže vám tedy o něco jde, pak zapomeňte na všechna "Co když to nevyjde?" Zklamání vás přejde, když se znovu pustíte do práce a vyvarujete se chyb, kvůli kterým se to napoprvé nepovedlo. Možná se to podaří podruhé nebo potřetí. Ale jestli hned utečete z boje, nikdy se nedozvíte, jak to mohlo dopadnout.


Poučení od koček pro váš úspěch

Co nám tedy kočky především ukazují? Že i když žijeme ve společnosti jiných, nejdůležitější pro nás je to, co chceme my. Kdo se neustále ohlíží na druhé a doprošuje se jejich schválení, ten bude vždycky jen jedním z davu. Člověkem, který neoplývá sebevědomím ani bohatstvím, který se ani neodvažuje uvažovat, že by se mohl mít lépe. Intuitivní podnikatelé jsou sebevědomí a proto berou svá rozhodnutí jako nejdůležitější. Jsou tedy aktivní, na rozdíl od těch, kteří jen reagují. Prosazují svoji představu, jak má jejich život vypadat, nepřejímají cizí modely, nepřizpůsobují se stádnímu uvažování. Proto jsou úspěšní.


V čem se můžete nechat inspirovat kočkami:

  • jděte si za svým a nenechte se zviklat řečmi jiných lidí nebo falešnými ohledy
  • pamatujte si, že máte právo změnit své názory a postoje
  • svá rozhodnutí neobhajujte


Inspirace pro vás:

Psa můžeme (a musíme) ovládat, na kočku to neplatí. Žít s ní znamená naučit se respektovat druhé a jejich rozhodnutí. A člověk si tak nějak zvykne, že i jeho postoje a rozhodnutí jsou hodné respektu. To je asi nejdůležitější, co se od koček můžete naučit. A využijete to i v samostatném byznysu, který vám doporučím:

 

Seznamte se se Strategii úspěšného života

 
Stáhněte si informační brožuru a přečtěte si, jak žít podle svého a splnit si své sny:

Informace o nakládání s osobními daty zde