Cookie: O zakopaných hřivnách a bohatnutí bohatých

 

Nejsem si jistý, jestli ten biblický příběh o hřivnách všichni znají, takže ho raději ve stručnosti převyprávím. Pán odjížděl na dlouhou cestu, a protože si nemohl majetek vzít s sebou, svěřil ho svým služebníkům. Jednomu dal do opatrování pět hřiven stříbra, druhému dvě a třetímu jednu. Dva služebníci se s nimi ihned dali do podnikání, třetí, ten s jednou hřivnou, ji zakopal.

 
Cookie intuitivního marketingu: O zakopaných hřivnách a bohatnutí bohatých
 
V životě se také s podobnou situací setkáváme. Tím naším pánem je život. Každému z nás dal nějaké hřivny talentů a schopností. Někomu více, někomu méně, ale každý dostal něco. A co s nimi děláme?

"Pak se naplní, že ti, co mají, ještě dostanou přidáno."

Pojďme si ale nejdříve říct, jak to v příběhu dopadlo. Když se pán vrátil, úspěšní podnikatelé mu odevzdali dvojnásobek toho, co jim svěřil, a byli pochváleni a povýšeni. Třetí služebník řekl: "Jsi známý svým hrubým zacházením s lidmi, a tak jsem se bál s hřivnou něco podniknout. Tady ti ji vracím." Pán však dostál své pověsti a poručil, aby mu hřivnu sebrali a uvrhli ho ven, kde bude pláč a skřípění zubů. Ještě se k tomu pláči vrátíme.

Jak v životě reagujeme na to, že jsme dostali hřivny? Někteří se s nimi pustí do aktivní práce a podnikání a odevzdají životu a lidem kolem sebe mnohem více. Jiní se bojí, aby nenarazili, a pro svůj klid raději hřivnu zakopou. Pak si stěžují, jak je nespravedlivé, že bohatí bohatnou. Ale už ve zmíněném příběhu se říká, že pán kázal hřivnu potrestaného služebníka dát tomu, co jich měl deset. A dodal: "Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má."
( viz také Blízká budoucnost: Budete buď bohatí, nebo chudí).

E-book Výtah k úspěchu od Miloše Tomana

Snad to vypadá logicky, že se služebník bál tvrdého pána. Ale i život je tvrdým pánem. Občas se k těm, kteří hřivnu od něj zakopali, chová docela krutě. Nejde jen o to, že nic nemají a často žijí v závisti. Zakopání hřivny se nejednou projevuje skrytými, podvědomými výčitkami svědomí. Pocitem marnosti. Tím biblickým "pláčem a skřípěním zubů". A nejhůře pak v době, kdy už se s tím sotva co dá udělat. Jak napsal John Greenleaf Whittier: "Ze všech smutných slov jazyka či pera nejsmutnější jsou: Mohlo to být!"

Na druhé straně však můžete život i potěšit (a sebe také) tak, že vás povýší, jestliže jste hřivny od něj rozmnožili. Protože pak se naplní, že ti, co mají, ještě dostanou přidáno.

Začněte včas. Možná se zdá, že je na to všechno dost času. Ale dny dokáží protéct mezi prsty jako voda. A pak už vám nezbyde, než smutně přemítat, co všechno mohlo být. Zajímejte se o multifunkční činnosti, které vám umožní lépe využít své hřivny a přinést větší užitek. Zajímejte se o spolupráci se mnou.


Užitečné? Podělte se i se svými přáteli:

Nástroje pro úspěšné podnikání: