Příčina neúspěchu: konformita

Konformita a úspěch stojí proti soběJak před více jak šedesáti lety řekl Earl Nightingale ve své nahrávce "Nejneobyčejnější tajemství", většina lidí není úspěšná také proto, že je příliš konformní. Když se nad tím zamyslíte, je to skutečně zajímavé. Snažíme se být jako všichni ti ostatní obyčejní lidé, šedivý, nenápadný průměr, a přitom víme a vidíme, že oni rozhodně úspěšní nejsou. A naopak, když čteme o výstředních milionářích, obvykle si říkáme: Ještě že takový nejsem. Napadlo vás ale někdy, jestli to náhodou není špatně? Chovají se lidé odlišně proto, že jsou bohatí, nebo jsou bohatí proto, že se chovají jinak?

Prošel jsem řadu životopisů úspěšných lidí a rozhovory s nimi a téměř všichni tvrdí, že je peníze nijak zvlášť nezměnily. Museli tedy být "jiní" už předtím, než je vydělali. Vypadá to, že konformita se skutečně nevyplácí. Jenže je také člověčí přirozeností, že když tohle řeknu, pomyslíte si: To mám snad chodit se zelenými vlasy, utrácet za nesmysly a dělat podobné věci? Vůbec ne. Být jiný neznamená provokovat své okolí povrchními hloupostmi. Odlišnost spočívá v pochybovačném pohledu na pravdy, které vám konformní masa předkládá. Že se to tak nedělá? A proč ne? Že to nejde? Co tedy udělat, aby to šlo?

"V podstatě se dá říci, že úspěšní lidé hledají zkratky."


Obvyklou příčinou neúspěchu je konformita

Když mně bylo nějakých patnáct let, pustila se naše rodina do rekonstrukce chalupy. Zdatně jsem se oháněl lopatou, ale podle otce jsem ji držel špatně. Rozčilovalo ho to. Znovu a znovu mě okřikoval, abych ji popadl správně a "nedělal ostudu". Nikdo cizí kolem nebyl, takže o nějakém pohoršení nemohla být řeč. Navíc se mi s ní takto pracovalo lépe. Z otcova úhlu pohledu však bylo nejdůležitější držet se zavedeného. Zřejmě si myslel, že když to tak dělala celá pokolení před námi, musí to být zaručeně správné.

Říká se, že pokrok je dílem pohodlných lidí, kteří pořád hledají, jak by si ulehčili práci. Není to tak úplně pravda, protože pohodlní jsme všichni. Ale zatímco někteří pokrčí rameny a namáhají se dál po vzoru svých předků, jiní začnou přemýšlet a zkoušet. Nemají to lehké. Konformisty dráždí, když se někdo liší. A ta místo aby si libovali, že se o to vylepšení někdo postará, obviní ho z lenosti ( také v informaci o knize Funky Business).

V podstatě se dá říci, že úspěšní lidé hledají zkratky. Zatímco dav se valí vyšlapanou cestou, oni co chvíli nahlížejí do křoví kolem, jestli by se nenašla nějaká pěšina, která by jim půlhodinku ušetřila. Na tomto obrazu si povšimněte jedné věci. Abyste mohli jít zkratkou, musíte znát cíl cesty. Když jdete s ostatními po pohodlné silnici, nemusíte o něm vědět vůbec nic. Možná někdo z nich ho zná, a když ne, nevadí. Někam dojdeme. A znalost cíle je právě ta druhá důležitá podmínka úspěchu, o které Earl Nightingale mluví. Takže se nám to pěkně uzavírá: Když budete znát svůj cíl a půjdete k němu nevyšlapanými cestami, máte úspěch na dosah.

 

Stáhněte si informace: